Vítá Vás Oli na Blog.cz

Chladné větrné dny mne ven moc nelákají. Raděj si uvařím čajík a usednu doma k vyšívání.

Konečně jsem si po mnohaletých snech nakreslila na látku menší předlohu a začala jsem vyšívat ubrus průměru 110 cm. Pravda, mohla bych si nějaký hezký koupit, ale já toužím po vlastní výrobě.

Začala jsem spodním okrajem. Ještě nemám ani celou půlku kola a už ve mně plápolá radostná naděje, že se ho snad doopravdy dočkám, že po mně jednou něco pěkného zůstane.

Je to pár let, co v Peci pod Sněžkou, jedním ze tří center nejvyšších hor, vyrostlo téměř 60 luxusních bytů. Obec je nechala za pomoci 14ti milionové dotace postavit pro své občany.

Jenže byty se do rukou potřebným nedostaly.

Většina z těch, kteří tu bydlí, nemá v Peci ani trvalé bydliště a byty užívá k rekreačním účelům. Obec přitom dostala státní dotaci s podmínkou, že postavené byty budou sloužit pouze k trvalému bydlení.

Kontrola zjistila, že pouze tři nájemci těchto bytů mají pobyt v Peci pod Sněžku trvalý. Byty získali někteří poslanci a řada podnikatelů, z nichž většina nemá v obci hlášeno trvalé bydliště.

Bylo to hodně propírané téma. Když ty domy vidím, vždycky si na to vzpomenu.

Jestli musela obec dotaci vrátit a místním rozpočtem to hrubě otřáslo, jsem se nikdy nedozvěděla.

Každopádně inzerce jsou plné, nabízejí zájemcům nejen vlastní rekreační bydlení v srdci centra Krkonoš, ale i možnost výhodného zhodnocení investice pronájmem.

A co z toho vyplývá?

Zase domorodci utřeli nos a boháči mají možnost rozmnožit své už tak špinavé zisky.

Chůze je nejpřirozenější lidský pohyb.

Při chůzi jsou zapojeny stehenní a hýžďové svaly, svalstvo boků a krajiny břišní. Přitom se nezatíží klouby jako při běhu.

Pravidelná chůze posiluje svalovou hmotu, zvyšuje hustotu kostí, odbourává tuky, snižuje krevní tlak a hladinu cholesterolu, zlepšuje koordinaci pohybů a dodává dobrou náladu.

A protože k efektivnímu spalování dochází až po 30 minutách pohybové aktivity,

neleníme a pokračujeme ve výšlapu směr Černá hora.

Počasí bylo víc než báječné a celou cestu nás doprovázel nádherný panoramatický výhled na hřebeny hor a Sněžku - to je ten malý kopeček vpravo (nad smrkovou větvičkou).

Samosřejmě, že každý kilometr je tu zde náročnější, než někde doma po rovince, proto s oblibou využíváme odpočinkových míst.

Přicházíme na Václavák.

Na rozdíl od rušné městské ulice v Praze je tento Václavák jen tichou lesní křižovatkou pod Černou horou.

Teď, začátkem května je tu ještě poměrně hodně sněhu. V některých místech jsme se zabořili až po kolena.

Odpočinkové sezeníčko tu bylo velmi příjemné.

Stoupáme mírným kopečkem nahoru, ze sněhu není úniku.

Ohlédnutí zpět opět nabízí krásný pohled na Sněžku a taky na cyklistické nadšence, kteří nevěřili, že tu ještě leží tolik sněhu a teď kola těžce vláčeli.

Blížíme se k vrcholu a kocháme se báječným výhledem a posledním letošním sněhem.

Jsme v cíli. Před sebou máme televizní rozhlednu, odkud ČT2 vysílá každé ráno Panorama

a budovu vysokého napětí, kam je vstup zakázán.

Představa, že bych tady na Černé hoře 1299 m.n.m. koupila každému ke svačince biftek s topinkou za 260,- korun mne tedy klátí do kolen. Sezobli jsme vlastní svačinku a hurá zpátky do chaloupky ke sporáku.

:-D

Tak jsem se zase po odmlce ze zimních radovánek dostala na hory.

Těšila jsem se sice na báječně dlouhé 4 dny, ale protože naše škola v pondělí žádné volno neměla, zkrátil se nám pobyt jen na víkend. I tak ale stál zato.

V údolí Krkonoš už se jaro krásně zelená. Stromy se olisťují, narcisy a fialky zdobí stráně v plném květu.

I borůvky už se rýsujou. Už teď se na ně těším.

Čím víc jsme stoupali v nadmořské výšce, tím víc přibývalo sněhu.

Botky nám v tom sněhu a často rozbředlých cestách trochu zvlhly, ale zima nám nebyla a tak nám to ani moc nevadilo. Večer jsme zatopili v krbu a všechno usušili.

Ještě nemám ani všechny fotky zpracované, tak až zas bude u počítače volno, připravím další ukázku.

Přestože je konvalinka vonná jedovatá rostlina a otrávit se můžeme i při vypití vody z vázy, je sbírána jako léčivá rostlina jako slabší alternativa náprstníku. Používá se pro posílení srdeční činnosti či proti vodnatelnosti a při epilepsii.

Její vůni můžeme cítit v mýdlech a voňavkách, používá se i při výrobě šňupacích tabáků.

Já vůni konvalinek velmi zbožňuji. Dokud všechny neodkvetou, obnovuji vázičku doma na stole.

Nos bych v nich mohla mít zabořený pořád.

Poslední dny máme velmi rušné období, hlásí se nám další životní etapa. Všechen kolotoč se točí kolem přijímaček.

Konečně mi spadl ze srdce tíživý balvan a můžu se radovat. Dcera dobře udělala přijímačky a je přijata do Jičína na Masarykovu obchodní akademii.

Radost nám umocňuje i krásné slunné počasí.

Jaro je v plném proudu, všechno se zelená a kvete a my se těšíme, jak celý víkend pobydeme venku. Protáhnem si kostry na kolách a zapracujeme na zahrádce.

Ženy, i vám přeji krásný a pohodový víkendík při báječně letním počasí.

Aprílové počasí si s námi pohrává, sluníčko se střídá s deštěm a tak i já podle počasí přelétávám.

Nesu vám ukázat svoují druhou dečku dokončenou v tomto čase. Hodí se mi především do obýváku na konferenční stolek či do stěny.

Touto technikou bych si chtěla vyšít také větší ubrus do obýváku na starožitný kulatý stůl. Na kruh o průměru 110 cm už mám vyhlídnuté vzorky, které by se do kruhu hodí sestavit a pomaloučku bych na tom po večerech chtěla pracovat.

Tak jsem se těšila, že odložím ruční práce a budu si užívat sluníčka a teploučka venku.

Jenže sluníčko nás v březnu jen nalákalo a přišlo ochlazení a časté deště. Vytáhla jsem tedy vyšívání a opět se dala do mé oblíbené tvorby bílé výšivky.

Jestli do konce května nevymyslím nic lepšího, bude ta dečka dárkem pro jednu známou.

Prohlídka zámku Dětenice byla velikonočně laděná.

Jarní mláďátka v kostýmu kuřátka a zajíčka běhali při prohlídce po zámku, dělali na lidi opičky a na závěr dali dětem malou velikonoční výslužku. Focení uvnitř však bylo zakázané, tak jsem je vyfotit nemohla.

Nebudu vás zatěžovat zdlouhavými popisky o dávných majitelích zámku. Jen za zmínku stojí, že r.1948 byl zámek majiteli násilně odebrán a nahrazen jednopokojovým bytem. Za celou komunistickou éru byl veřejnosti nepřístupný. Sloužil jako zvláštní internátní škola (pasťák) a majetek byl z velké části rozkraden. Až po sametové revoluci dal nový majitel zámek zrekonstruovat a zpřístupnit veřejnosti.

Dveře už se otvírají, vstupte dál a pojďte se podívat na snímečky, které jsem tajně 'ulovila'.

Vstupní hala byla plná zbraní a vzácných bronzových děl z námořní bitvy Maltézských rytířů s Osmanskými Turky.

Chodba v 1.patře plná nádherných trofejí byla a dodnes je tanečním sálem. Pořádají se tu plesy a silvestrovské taneční večery. Nejspíš jen pro vybrané - malý prostor a cenová kategorie ten krásný zážitek každému asi neumožní.

Panské pokoje.

Nádherné lovecké trofeje, krásný dobový nábytek, křišťálové lustry, obrazy, porcelán ...... v úžasném přepychu panstvo dříve žilo, jen to nejdůležitější jim chybělo - a to hygiena. Velkým pokrokem byla například nádoba s vodou na stole, kde si při jídle mohli opláchnout ruce a nemuseli se utírat do ubrusů, psů a vlasů sloužících dětí.

Velikonoční pondělí u nás patřilo výletu.

Nejprve jsem po ránu byla udivená, jaké počasí při svátku jara panuje - všude šedivák a teplota -7°C.

Poté jsem se nestačila divit, že u nás zvoní kluk z vedlejšího vchodu a nemá ani kapku studu v těle. Nejen že ještě nikdy co živ je nepozdravil, ale po loňském šikanování mé mladší dcery ve škole se ani nezačervená a příjde si pro mlsky.

Další události už pro nás byly jen příjemné. Zajeli jsme se podívat na samý okraj Českého ráje do barokního zámku Dětenice.

Podle pověsti tu ve zdejších lesích 11. století kníže Oldřich z rodu Přemyslovců našel při lovu opuštěné děti. Ujal se jich a nechal jim postavit ves zvanou Dětenice.

Nejprve jsme si prohlédli zvenčí zámek a zámeckou zahradu.

I při sluníčku byla poměrně zima. Zmrzlá voda v zahradě je toho důkazem.

Tryskající kašna s Kentaurem zamrzlá nebyla.

V sousední zahradě byli k obdivování dva pštrosi.

Ač bylo ve vnitřních prostorách focení zakázáno, podařilo se mi pár snímečků na památku přece jen udělat.

Ukažu vám je příště.