Recept na nedělní bábovku

10. června 2017 v 20:48 | Jak jsem slyšela, tak podávám |  Básničky
Do mísy čisté dej lásky hroudu a v teple dlaní nech ji tát.
Zalij to pohodou a vsyp do toho proudu půl kila něhy
- nemusíš se bát.

A špetku náznaku, ať představou tu pění,
osladit pohledem a chutí nešetřit.
Pak vraž do toho pět či deset políbení,
vařečkou radování zkus pár minut to třít.

Zatím se trouba srdce ozpálí jak je nutno.
Do těsta přidej hrstku hrozinek pohlazení.
Do formy vlij to a nebude ti smutno.
Až vůně projde domem, svět v ráj se náhle změní.

Ve džbánku kopretiny svěží, až dech se tají.
Hrníčky s černou kávou u prostřeného stolu,
barevné sonatiny mi tvoje oči hrají,
nakroj bábovku a ochutnáme spolu.




 

Pavouk

21. května 2017 v 17:22 | Oli |  Moje foto s komentářem
Nemám ráda pavouky.
Jen tak si visí na stěnách a neplatí nájem.
Smějící se Smějící se


Májové hřebeny hor

14. května 2017 v 13:20 | Oli |  Na horách
Na prodloužený květnový víkend nás pozval Krakonoš do svého revíru.
Jaro se tu teprve probouzí k životu.

Jarní květinky jsou v plném rozkvětu,


kapradí se klube na svět.


Skvostné azuro se sluníčkem mě však relaxovat nenechalo
a vypravila jsem rodinku na túry.
Ukážu vám alespoň tu jednu po hřebenech Krkonoš.

Pec pod Sněžkou se zrcadlila v rajské blaženosti
a vidina stejně zářivé Sněžky mě hnala na vrchol.



Se stoupající nadmořskou výškou se však skvostné azuro
začalo pod nízkými mraky a mlhou ztrácet.


Na vrcholu Sněžky už se mlha dala krájet.
Viditelnost naprosto nulová, od pusy se nám kouřilo,
bez teplého oblečení bychom se neobešli.


Dlouho jsme se na ní nezdrželi a začali jsme scházet
dolů.

Sněžka se vzdalovala a mraky se koulely závodní rychlostí.
Přes Úpské rašeliniště jsme mířili k Luční boudě.



Přicházíme do cíle. Luční bouda na Bílé louce je nejstarší horskou chatou
na hřebenech Krkonoš. V různých úpravách tu stojí od 17. století.

Brodíme se mokrým sněhem, který už nám pronikl do zimních bot,
hukot větru je silný, jako by kolem nás projížděl vlak.
Na štěstí nám zima není.
Teplé bundy, šusťáky, čepice, rukavice - nic nám nechybí,
kupodivu nás ani nohy nezebou.


Po odpočinku a posilnění odcházíme.
Po cestě teče voda,


okraje lemují vysoké mantinely sněhu.
Místy dosahují až 3 metry výšky.
Tyče označující cestu se v nich doslova utápí.

Na fotce to možná nevypadá, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelný pocit
tudy procházet. Ještě k tomu v květnu z teplé jarní zeleně.


Památník obětem hor je zavřený.
Možná ho zavírají na zimu, aby nebyl plný sněhu.
Je v něm vypsáno spoustu jmen lidí, kteří na hřebenech hor zahynuli.


S ubývající nadmořskou výškou mizí sníh a lepší se viditelnost.


V údolí už se opět hlásí o slovo jaro


i sluníčko s azurem.
Toto je část naší lyžařské sjezdovky.


Na chalupu jsem se vrátila utahaná jak šňůra od záchoda,
ale šťastná.
Stálo to za to. Vždyť i mlha k zážitku a fotografování patří.
Obzvlášť na horách.
Usmívající se
 


Z Hradu na Karlův most

4. května 2017 v 17:05 | Oli |  Moje foto s komentářem
Jedna z nejskvostnějších památek, na kterou mě to táhne
pokaždé, když přijedeme do Prahy.


Tato romantická plavba po Vltavě s večeří právě doplula do cíle
a nabírá další zájemce.


Pohled na Národní divadlo a most Legií



Tradiční pohled na Čertovku


A tady Bruncvík
stojící mimo řadu soch

Podle pověsti se rytíř Bruncvík vydal do světa hledat živého lva pro svůj erb. Úkol splnil a ještě po cestě získal zázračný meč, který nepřátelům dokázal sám stínat hlavy. Ten meč pak nechal zazdít do zdí Karlova mostu.

"Až bude české Zemi nejhůř, potom se hora Blaník otevře a rytíři v plné zbroji v čele s patronem české Země sv.Václavem vyjedou na pomoc Čechům."



Miluji ty působivé výhledy do poledního nebe,


proto si neodpustím vložit i tento loňský snímek.
Čerstvý jsem z tohoto úhlu kvůli manželovýmu brblání
"na co ti to bude..."
a mraky lidí nestačila pořídit.


Fotit přímo na mostě mi přes davy lidí vůbec nejde.
Nejraději bych tam byla za svítání.



Na závěr opět jeden nostalgický záběr z Kampy.


V Praze přejde každý host
Vltavu přes Karlův most.
Každého jistě potěší,
že dnes je pouze pro pěší.
...........



Velikonoční výhledy z Hradu

1. května 2017 v 18:29 | Oli |  Moje foto s komentářem
Ráda občas zčeřím poklidnou hladinu venkova ruchem velkoměsta.
A Praha je nekonečnou studnicí výletů a zážitků.

Mám tu pár výhledů na Prahu z jižní strany Pražského hradu,
které jsem nafotila o velikonočním volnu.

Ze Starých zámeckých schodů
na nejfrekventovanější cestě z Malé Strany


Karel Hašler



pohled dolů do Fürstenberské zahrady



Staroměstská mostecká věž (vlevo)
a mraveniště na Karlově mostě



v pozadí Týnský chrám na Staroměstském náměstí
a televizní vysílač s rozhlednou na Žižkově



kostel sv.Mikuláše


Kam dál? Na Karlův most.
Tak snad příště.

Obyčejná krása kolem nás

29. dubna 2017 v 9:47 | Oli |  Básničky
Neříkám nic, jen tiše se dívám,
jak život rozkvétá na vlnách radosti,
neříkám nic a srdce mi zpívá,
že mohu být jeho součástí.
....











Botanická zahrada Trója

27. dubna 2017 v 8:30 | Oli |  Moje foto s komentářem
Druhou částí botanické zahrady je i venkovní expozice
včetně kaple sv. Kláry s vinicí.

Byla to vemi příjemná procházka rozkvetlou jarní zelení.
Vítr nám čechral vlasy a pod odplouvajícími beránky
do blankytného nebe prostrkovalo paprsky sluníčko.






Kaple sv. Kláry s vinicí.


Výhled na Prahu s Trojským zámkem.


Všechno tu vonělo čerstvým jarem a vítalo skutečný nový rok.

Když byly holky malé, neměly o návštěvu botanky zájem.
Až teď po letech si můžu odškrtnout splnění dlouho plánovaného cíle.
Ovšem zahrada mi připomínala víc park nebo zahradu zámeckou než botanickou.

Těšila jsem se na záplavu krásných nevšedních rostlin, ale všude samé tulipány, narcisy, koniklece...
Sem tam se tu nějaká exotická rostlina či dřevina objevila, ale málo.
Dost možná je ještě brzy a všechna ta nevšední nádhera teprve
vyroste a rozkvete. Ale to už já budu někde jinde.

Mějte se fajnově, prodloužený víkend se blíží.


Fata Morgana

21. dubna 2017 v 13:20 | Oli |  Moje foto s komentářem
Čtyři dny velikonočního volna nás vytáhly z domova do Prahy.
Nepříznivá předpověď nás trochu strašila, ale nakonec nám počasí docela vyšlo.

Vypravili jsme se do botanické zahrady v Tróji obdivovat krásu a lehkost exotických motýlů a rostlin
v pralesním skleníku Fata Morgana.



V podzemních chodbách byla prohlídka akvárií a velmi zajímavé byby také kořeny exotických rostlin.
Jsou to takové nerovné malé i veliké výstupky na zdech. Člověk by myslel, že patří k neuhlazeným zdem chodby.
Ve skutečnosti jsou to právě zvláštní kořeny.

Jedním z nich je i mohutný kořen vpravo (vedle pani, světlejší barvy)


Barevní krasavci se živí šťávou z hnijícího ovoce, které jim servírují na krmítka.




Líheň - Morpho peleides (babočka)

Morpho peleides
svoji modrou barvu používá k zastrašení predátora rychlým rozkmitáním křídel.
Ve skutečnosti však nemá barevné pigmenty a modrá barva se tvoří lomem světla
na droboučkých šupinkách křídel.




Caligo memmon
má rád zkvašená jablka. Tak trochu alkoholik.
Když si namočíte kapesníček do čůča, přilákáte ho k sobě.


Návštěvníci však často nerespektují jejich křehkost a zranitelnost a sahají na ně.
Jakmile se z kukly vylíhne motýl, je to poslední a nejkratší stádium tohoto tvorečka.
Stává se vlastně důchodcem a jeho život se krátí.
Každý dotyk uspíší jejich smrt.


Někdy se stanou i obětí ryb v jezírku.


Guzmánie možná máte i doma.



Rozkvetlé liány



Attacus atlas (noční martináč)
je motýl s největším rozpětím křídel až 30 cm.
Živý v líhni se mi nepodařil vyfotit, tak alespoň zarámovaný.



Nechybějí tam ani exempláře vzácných sbírek.



Délka života motýlů je různá. Ti, co nepřijímají potravu umírají po pěti dnech.
Nejdelší životnost mají přezimující motýli ve stavu strnulosti v zimních úkrytech.
I tak obvykle nepřesáhne délka jejich života déle než jeden rok. To ale platí asi spíš v našich
klimatických podmínkách než v tropických pralesech.

Titanic

13. dubna 2017 v 17:55 | Moje foto s komentářem |  Události
Osud luxusního zaoceánského parníku Titanic dodnes nepřestal lidi fascinovat.
105 let od jeho potopení letos připadá na Velký pátek velikonoční.

K této události se loni v Praze konala světová výstava a my se na ní byli podívat.

model Titanicu

K vidění bylo mnoho originálních artefaktů vylovených z vraku na dně oceánu - kusy nábytku, časti vybavení, porcelán, osobní předměty...



Při vstupu jsme dostali sluchátka s podrobným výkladem nejen k jednotlivým exponátům, ale i celé historické době.

Vstupenkou byl palubní lístek se jménem reálného člověka, který tenkrát na Titanicu cestoval.
Na konci výstavy jsme z dlouhatánského seznamu jmen mohli vyčíst, jestli to "naše" jméno přežilo nebo ne.
Nával návštěvníků před droboučce napsanými seznamy byl tak veliký, že jsme to vzdali.


Díky dokonalé rekonstrukci kajut, jídelny, strojovny a celkové atmosféře (přepych, hluk strojů, šum oceánu, tma) jsme opravdu atmosféru historie nasáli.

chodba

kajuta 1.třídy

kavárna

kajuta 3.třídy
Chudoba v prostorách 3.třídy od přepychu nás flákla jako facka

U ledovce - atmosféra noci, hukot oceánu a chlad ledovce

Nejvíc mi běhal mráz po zádech, když k tomu v přítmí na konci promítali ten slavný film - a to zrovna v momentě potápění a zběsilé paniky.

Na úplný závěr jsme se vyfotili v maketě přídi lodi.

Ten hrozný pocit lidí při katastrofě si neumím představit. Stačilo se dívat na doopravdické věci, jen vědomě nasát atmosféru a ježily se mi chlupy na těle.
Všude bylo přítmí, překážející lidí a odrazy od vitrím, takže focení nic moc.

Kraslice

9. dubna 2017 v 18:14 | Moje foto s komentářem |  Velikonoce
Velikonoce jsou za dveřmi a to je ten pravý čas pro kraslice.
Vyzdobeno mám doma převážně staršími kousky




a taky novými - letos jsem zkusila malovat růžové.

Přeji vám všem příjemný Pašijový týden plný
pohody a sluníčka.

Kam dál