V lednu mráz - těší nás

Pátek v 18:05 | Oli |  Zimní krajina
Sníh a mráz k lednu rozhodně patří.
Je jenom na nás, jestli si zimu oblíbíme a do žil napumpujeme radost a potěchu,
nebo nervozitu a stres.

Neznám dítko, které by se na sníh netěšilo.
Sotva začne chumelit, už je na miniaturním kopečku živo.


Z dětství mi tato zimní radost zůstala.
Bílou zimu vyhlížím jak trosečník nějakou loď.

Nohy brouzdají bílým prašánkem, oči se kochají skvostnými scenériemi.
Do plic nasávám čerstvý mrazivý vzduch a duše přetéká šťastnou úlevou.


Po vánočních dekoracích jsem si teď rozvěsila zimní.
A protože večery jsou stále dlouhé,
plamínky svíček mi je blahodárně zpříjemňují.


Mějte se hezky a užijte si víkend.
 

Za pohádkovou zimou

15. ledna 2018 v 17:28 | Oli |  Zimní krajina
jsme se o víkendu vypravili na hory. Jak já jsem se těšila!
Obloha byla sice šedivá, což mě trošku mrzelo,
ale krásně zasněžené stromy se skvělou lyžovačkou
navodily pocit spokojenosti a štěstí.





Potom vylezlo sluníčko a kouzlo zimy nemělo chybu.
Naprostá pohádka.
Dušička se nám tetelila blažeností, že v té nádheře můžeme být.





Pohled na sjezdovku, kde jsme s holkama lyžovaly.


U hájovny jsme pozorovali stádo vysoké zvěře. Srny, laně, jeleny. Nádherná podívaná.
Musela jsem foťák hodně přiblížit a fotky ještě trochu oříznout.
Když jsem se potom víc přiblížila, všichni utekli.




Doufám, že si tak skvostných víkendů užijeme víc
a že přijde zima i k nám do vsi.

Klíčenky a taška ze zbytků

11. ledna 2018 v 17:06 | Oli |  Ruční práce všeho druhu
Uplakané počasí mě v posledních dnech ven ani trochu nelákalo.
Už mě dlouho svrběly ruce touhou zasednout k šicímu stroji
a tak jsem ho konečně vyvětrala.

Po zahřívacím kole drobných oprav a zkrácení kalhot
jsem mamince ušila novou klíčenku.


Tak se mi zalíbila, že jsem si jednu spíchla i pro sebe.
A nemusí být jen na klíče, skvěle se hodí i pro můj maličký mobil.


A když jsem byla v ráži, dala jsem se i do většího dílka.
Novou kabelu mi sice nadělil Ježišek,
ale protože tašek není nikdy dost, spíchla jsem si ze zbytků ještě jednu.


Ponurost stále ještě dlouhých tmavých večerů léčíme světýlky


a plamínkem svíčky.





 


Na Tři krále o krok dále

6. ledna 2018 v 18:11 | Oli |  Moje foto s komentářem
Přehoupl se letopočet a jsme zase na začátku roku,
zpátky v koloběhu běžného života.

Dny se pomaloučku zase prodlužují a mnozí právě dnes končí s Vánocemi.
U nás tolik nespěcháme, ještě si to vychutnáme.
Ze stromečku uždibujeme perníčky a stále ještě světýlkujeme.

Skvěle nás to naladí a dušičky pohladí.


Ke správné atmosféře nám chybí jen bílá peřina.
Ještě převčírem to vypadalo tak nadějně. Dopoledne sněžilo jako o závod,
ale brzy do toho začalo pršet. Dnes už nemáme ani tu břečku.


Pane Bože na nebesích,
prosíme tě vroucně o sníh.
Smutno je nám proklatě,
když je zima na blátě!



Šťastný nový rok

31. prosince 2017 v 15:19 | Moje foto s komentářem |  Vánoce
Co se letos nepovedlo, dneska už nám nevadí,
v novém roce vytvoříme, co nám duši pohladí.


Ať máte se v novém roce
ještě líp než na Vánoce.


Recept na nedělní bábovku

10. června 2017 v 20:48 | Jak jsem slyšela, tak podávám |  Básničky
Do mísy čisté dej lásky hroudu a v teple dlaní nech ji tát.
Zalij to pohodou a vsyp do toho proudu půl kila něhy
- nemusíš se bát.

A špetku náznaku, ať představou tu pění,
osladit pohledem a chutí nešetřit.
Pak vraž do toho pět či deset políbení,
vařečkou radování zkus pár minut to třít.

Zatím se trouba srdce ozpálí jak je nutno.
Do těsta přidej hrstku hrozinek pohlazení.
Do formy vlij to a nebude ti smutno.
Až vůně projde domem, svět v ráj se náhle změní.

Ve džbánku kopretiny svěží, až dech se tají.
Hrníčky s černou kávou u prostřeného stolu,
barevné sonatiny mi tvoje oči hrají,
nakroj bábovku a ochutnáme spolu.





Pavouk

21. května 2017 v 17:22 | Oli |  Moje foto s komentářem
Nemám ráda pavouky.
Jen tak si visí na stěnách a neplatí nájem.
Smějící se Smějící se


Májové hřebeny hor

14. května 2017 v 13:20 | Oli |  Na horách
Na prodloužený květnový víkend nás pozval Krakonoš do svého revíru.
Jaro se tu teprve probouzí k životu.

Jarní květinky jsou v plném rozkvětu,


kapradí se klube na svět.


Skvostné azuro se sluníčkem mě však relaxovat nenechalo
a vypravila jsem rodinku na túry.
Ukážu vám alespoň tu jednu po hřebenech Krkonoš.

Pec pod Sněžkou se zrcadlila v rajské blaženosti
a vidina stejně zářivé Sněžky mě hnala na vrchol.



Se stoupající nadmořskou výškou se však skvostné azuro
začalo pod nízkými mraky a mlhou ztrácet.


Na vrcholu Sněžky už se mlha dala krájet.
Viditelnost naprosto nulová, od pusy se nám kouřilo,
bez teplého oblečení bychom se neobešli.


Dlouho jsme se na ní nezdrželi a začali jsme scházet
dolů.

Sněžka se vzdalovala a mraky se koulely závodní rychlostí.
Přes Úpské rašeliniště jsme mířili k Luční boudě.



Přicházíme do cíle. Luční bouda na Bílé louce je nejstarší horskou chatou
na hřebenech Krkonoš. V různých úpravách tu stojí od 17. století.

Brodíme se mokrým sněhem, který už nám pronikl do zimních bot,
hukot větru je silný, jako by kolem nás projížděl vlak.
Na štěstí nám zima není.
Teplé bundy, šusťáky, čepice, rukavice - nic nám nechybí,
kupodivu nás ani nohy nezebou.


Po odpočinku a posilnění odcházíme.
Po cestě teče voda,


okraje lemují vysoké mantinely sněhu.
Místy dosahují až 3 metry výšky.
Tyče označující cestu se v nich doslova utápí.

Na fotce to možná nevypadá, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelný pocit
tudy procházet. Ještě k tomu v květnu z teplé jarní zeleně.


Památník obětem hor je zavřený.
Možná ho zavírají na zimu, aby nebyl plný sněhu.
Je v něm vypsáno spoustu jmen lidí, kteří na hřebenech hor zahynuli.


S ubývající nadmořskou výškou mizí sníh a lepší se viditelnost.


V údolí už se opět hlásí o slovo jaro


i sluníčko s azurem.
Toto je část naší lyžařské sjezdovky.


Na chalupu jsem se vrátila utahaná jak šňůra od záchoda,
ale šťastná.
Stálo to za to. Vždyť i mlha k zážitku a fotografování patří.
Obzvlášť na horách.
Usmívající se

Z Hradu na Karlův most

4. května 2017 v 17:05 | Oli |  Moje foto s komentářem
Jedna z nejskvostnějších památek, na kterou mě to táhne
pokaždé, když přijedeme do Prahy.


Tato romantická plavba po Vltavě s večeří právě doplula do cíle
a nabírá další zájemce.


Pohled na Národní divadlo a most Legií



Tradiční pohled na Čertovku


A tady Bruncvík
stojící mimo řadu soch

Podle pověsti se rytíř Bruncvík vydal do světa hledat živého lva pro svůj erb. Úkol splnil a ještě po cestě získal zázračný meč, který nepřátelům dokázal sám stínat hlavy. Ten meč pak nechal zazdít do zdí Karlova mostu.

"Až bude české Zemi nejhůř, potom se hora Blaník otevře a rytíři v plné zbroji v čele s patronem české Země sv.Václavem vyjedou na pomoc Čechům."



Miluji ty působivé výhledy do poledního nebe,


proto si neodpustím vložit i tento loňský snímek.
Čerstvý jsem z tohoto úhlu kvůli manželovýmu brblání
"na co ti to bude..."
a mraky lidí nestačila pořídit.


Fotit přímo na mostě mi přes davy lidí vůbec nejde.
Nejraději bych tam byla za svítání.



Na závěr opět jeden nostalgický záběr z Kampy.


V Praze přejde každý host
Vltavu přes Karlův most.
Každého jistě potěší,
že dnes je pouze pro pěší.
...........



Velikonoční výhledy z Hradu

1. května 2017 v 18:29 | Oli |  Moje foto s komentářem
Ráda občas zčeřím poklidnou hladinu venkova ruchem velkoměsta.
A Praha je nekonečnou studnicí výletů a zážitků.

Mám tu pár výhledů na Prahu z jižní strany Pražského hradu,
které jsem nafotila o velikonočním volnu.

Ze Starých zámeckých schodů
na nejfrekventovanější cestě z Malé Strany


Karel Hašler



pohled dolů do Fürstenberské zahrady



Staroměstská mostecká věž (vlevo)
a mraveniště na Karlově mostě



v pozadí Týnský chrám na Staroměstském náměstí
a televizní vysílač s rozhlednou na Žižkově



kostel sv.Mikuláše


Kam dál? Na Karlův most.
Tak snad příště.

Kam dál