Červenec 2011

Panorama ze Sněžky

31. července 2011 v 18:48 | Můj výlet i snímky |  Na horách
Pokud přeje počasí, výhled ze Sněžky je opravdu krásný.
Procházíme po kamenitém vršku, který rozděluje několik patníků s českým a polským označením, rozhlížíme se do světa, já přitom fotím a vypravuji rodině, jak to tady kolikrát vypadalo za dob mého dětství, kdy jsme sem rok co rok šplahali s bráchou a rodiči.

Nejdobrodružnější to bylo tenkrát, kdy v Polsku 'habrovala' politika, na Sněžce byla hranice rozdělena provazem a turistické cesty česko-polského přátelství byly pro turisty z naší strany uzavřeny. Hranici střežili ozbrojeni vojáci, aby k nim od nás neproklouzla ani myška.
A naši měli zrovna naplánovanou trasu po této cestě na Luční. Tohle byla čára přes rozpočet nejen pro nás. "Pusiny na zámek a nikdo nepromluví ani slovo. Jasný?!" Rozkázala maminka a nenápadně jsme se vmísili na polskou stranu. Už si ani nevzpomínám, jestli jsme se my děti neudržely nebo to byla náhoda, ale při sestupování dolů po jeji straně nás vyhmátli. Dlouhé dohady vysílačkou, co s námi 'pašeráky' udělají, nám připadaly jako z filmu.



Na úpatí Sněžky je zachycena cesta česko-polského přátelství.
Na obrázku je vpravo dole žlutá polská bouda, vzadu vlevo (malinká) vyhlášená Luční bouda.


Pohled do Obřího dolu, kam se již zřítilo spoustu lidí.



Druhá cesta česko-polského přátelství po hřebeni hor směřující na Jelenku a Pomezní boudy (v dálce).

V zimně jsem tam ještě nebyla. To si vychutnávám lyžovačky 'dole', ale sněhu jsme si tam i při výstupu ještě v květnu užili pořádnou hromadu.

Sněžka

30. července 2011 v 18:45 | Můj výstup a snímečky |  Na horách
Nevyšším vrcholem České republiky je hora Sněžka 1602 m.n.m. na Hraničním hřebenu v Krkonoších.
Přes její vrchol prochází česko-polská státní hranice. Skalnatý holý vrchol poskytuje díky své výšce neomezený výhled do krajiny České republiky a Polska.
Počasí tu bývá spíše chladné a větrné, ale než vám zůstane z jablka ohryzek, může se ve vteřince z koulejících se černých mraků vyhrabat sluníčko s úžasnou viditelností. Nebo přesně naopak.




Na vrcholu hory bylo postaveno několik staveb.
Konečná stanice lanovky z Pece pod Sněžkou. Lanovka sem vede přes mezistanici Růžová hora už od r.1949.


14 m vysoká rotunda kaple sv.Vavřince je nejstarším objektem. Každoročně se k ní (někdy začátkem srpna) koná svatovavřinecká pouť, které se vždy účastní Václav Klaus. Výstupu v tomto obrovském davu lidí se vyhýbám. To pak člověk nemá šanci si ani za keříček odskočit. Jiní tento den naopak vyhledávají.



Polská bouda s meteorologickou stanicí nás letos svou vnitřní přestavbou velmi nemile překvapila. Dříve jsme v ní nalézali útočistě pro odpočinek, teplo a hlavně konzumaci vlastní svačiny. Letos jsme si již svoji svačinku v teploučku vyndat nemohli. Po zničené části boudy silným ledem byla sice nově opravena a uvnitř úžasně vyzdobena, ale s jinými pravidly. Strávnici zde mohou konzumovat jen jídlo tady koupené. Za zloté či za koruny, jak si račte přát. Ovšem cena sedminásobně vyšší tlačí chuďase do kolen. Koupit zmrzlinu za 49,- Kč + odskočit si za 20,- Kč udělá celé rodině totální díru do peněženky.






Raritou je Česká poštovna Anežka, která je tak nejvýše položenou poštovnou u nás. Může se odtud poslat pošta s razítkem Poštovna na Sněžce. Ani tady není možné vytáhnout z batohu svůj rohlík. Navíc prostor široký jak myší díra se stává rájem kapsářů. Tato, na můj vkus ošklivá bouda jak pěst na oko, je v současné době za spoustu milionů na prodej. Máte-li zájem, může být vaše.



Sněžka je velmi vyhledávaný turistický cíl a rozhledný bod. Vede na ni několik tras.
A protože jezdíme do Korkonoš na tu stranu, na téměř její úpatí, je našim cílem vyšplhat na ni každý rok.

Celodenní túra od 15. do 20.km (podle toho, jaké trasy si vyberem) nám dá pořádně zabrat a vždy se vracíme na chaloupku dočista upachtěni. Ti zdatnější, kterým by byly naše kilometry málo si trasy křížem krážem Krkonoš samosřejmě prodlužují jak je jim libo.
Ale nám to bohatě stačí. Výstup nám dá do těla a při něm prohlížíme okolní krajinu. Je nádherná. Jsou to kopce a doliny zalité zelení. Někdy blankyt a slunce nad hlavou, někdy černé mraky i déšť, mnohdy i v červenci s vločkami sněhu.

Již několik let za sebou můžeme i s dětmi jásat "zase jsme ji zdolali, pro letošek máme splněno." Svést se pohodlně lanouvkou nám připadá jako švindl.

Janské Lázně - Černá hora

28. července 2011 v 19:06 | Moje túra a snímečky |  Na horách

Janské Lázně jsou klidné lázeňské městečko (jediné na české straně Krkonoš) proslulé na celém světě díky úspěšné léčbě pohybového ústrojí a současně druhým nejlépe hodnoceným lyžařským střediskem v České republice.
První historické záznamy o léčivém prameni a první lázeňské budově spadají až k letopočtu 1480.

Městečko se rozkládá na úpatí Černé hory, na jejíž vrcholek vede přímo z města kabinová lanovka. Pro návštěvníky je tu k dispozici též lázeňská promenáda, Kolonáda, možnost výletů po okolí jak pěšky, tak i po cyklostezkách. Především ty se v našich horách poslední dobou hodně rozmohly.

I my jsme si právě takový výlet naordinovali. Z náměstí Velké Úpy jsme se autobusem svezli 15 km do Janských Lázní, kde jsme si nejprve krásné náměstíčko prohlédli.







Automatická meteorologická stanice meří a zobrazuje aktuální hodnoty teploty, tlaku a vlhkosti vzduchu.

Nádherný udatný Krakonoš vytesaný z kamene.

Z malé historky, která se nám v Janských Lázních přihodila, jsme se málem všichni počůrali smíchy.
To se takhle procházíme, obdivujeme všechnu tu krásu a najednou jedna prohlížející si nás paní povídá manželovi: "Jéééjda, to je ale šikovný tatínek. Tak sám se stará o tři děti....." Nemohli jsme se nikdo udržet a vybouchli jsme smíchy. Paní se lekla, zadívala se na mne a dodala tázavě: "Ahááá, to vy jste maminka?"

Potom jsme se pěšky vydali na vrchol Černé hory - 1299 m.n.m., kde jsme si prohlédli televizní vysílač a rozhlednu Panorama. Po druhé straně kopce jsme se přes černohorské rašeliniště vrátili zpátky do chaloupky. Celá trasa byla dlouhá přibližně 13,5 km.
Ono se to nezdá, ale vrátili jsme se ušlapaní a unavení. Přestože nebyl žádný hic a na vrcholu to pěkně foukalo s teplotou 9°C, chodidla mě pálila jak rozžhavená plotýnka.

Černá bouda, svačinka s odpočinkem pod Černou horou


Moderní kabinová lanovka z Janských Lázní na Černou horu je dlouhá 2600 m s 59. kabinkami.

Rozhledna Panorama. Původní stožár staré lanovky z r. 1928 byl zrekonstruován na rozhlednu r. 1997. Na vyhlídkový ochoz do výše 21m vede 106 schodů (celková výše rozhledny je 25,7m). Odkud je za dobrého počasí výhled na panorama Krkonoš a českou kotlinu, Jeseníky, Orlické hory, Českomoravskou vrchovinu, dominanty Českého ráje i sousedního Polska.
Odtut jsou také snímány živé ranní záběry panoramat na ČT2.

Televizní vysílač Černá hora stojí jen několik metrů od vrcholové kvóty Černé hory a dominuje z dáli oblé lesnaté siluetě. Slouží k vysílání signálů ČT1, ČT2, stanice NOVA a FM vysílačů celoplošných rádií.
Celková výška věže k nejvyšší anténě je 78,3m. Prostory vysílače nejsou veřejnosti přístupné.

Černohorské rašeliniště (s výhledem na Sněžku) je největší rašeliniště na území Krkonošského národního parku. Leží v sedle mezi Černou a Světlou horou při pramenech Černého potoka. Po částech jeho obvodu vede naučná stezka, největší hloubka rašeliny dosahuje 2,5 m. Stáří odborníci vypočítali na 6 000 let.
Na tomto území roste i řada vzácných rostlin, ke kterým jsem však z dřevěné cestičky nemohla sejít.



Nakonec ještě výhled na Sněžku, který nás při zpáteční cestě dlouho doprovázel. Počasí jsme měli v tento den velmi zamračené. Na pochodování to bylo příjemné, ale k focení by se mi líbila modrá obloha s výrazně lepší viditelností.


Pec pod Sněžkou

23. července 2011 v 12:50 | Můj výlet a fotografie |  Na horách
Poslední dny jsem neměla čas vysedávat u PC, protože jsme v bytě vyměňovali okna. Tedy oknaři pracovali, až se z nich kouřilo, zato zedníkovi jdou dokončovací práce jako psovi pastva a tak se to vleče a stále nemáme hotovo. A nejsme v tom sami. Výměna oken, zateplování bytu a celková rekonstrukce se týká celého panelového domu.
A protože přes víkend se nic neděje, práce a roztahaný binec stojí, vlezla jsem si chvíli k PC, abych vytvořila další nový příspěvek z mého oblíbeného ráje na horách.

O malebném letovisku východních Krkonoš Peci pod Sněžkou jsme vám s Emou psali už v květnu. Snad vám nebude vadit, když se o něm znova zmíním.
Je to místo, kam se ráda vracím, kde s rodinkou procházíme okolí a se zájmem sledujeme, co se kde jak změnilo, co ubylo, co přibylo ..... posedáváme, odpočíváme a nabíráme energii na delší horské túry. Od chaloupky z Velké Úpy to sem máme procházkou 4 km (a 4 km zase zpátky).

Snad jen připomínka, že v tomto vyhledávaném rekreačním středisku žije trvale více než 600 obyvatel, kteří tu pracují především ve službách spojených s turismem a cestovním ruchem, že dominující hotel Horizont ukazuje všem městečko i ze vzdálených kopců.

Vlevo na snímku náš oblíbený obchůdek Veselý výlet v centru Pece.
Lyžařské sjezdovky Na Javoru

Bobová dráha v Relax parku

Nejznámější restaurace s ubytováním "Hospoda na Peci" je tu jednou z nejstarších dochovaných objektů. Pochází z roku 1773 a i přes všechny stavební úpravy si zachovala typický charakter horské roubené chalupy.
My se tu s oblibou zastavujeme na pěkných čistých toaletách.
Krakonoš poblíž vchodu
Vnitřní prostor se mi moc vyfotit nepovedl. Trochu jsem se styděla jediná s vystrčeným foťákem mezi zákazníky koulejícími očima na mojí adresu.
A projížďku tímto vláčkem jsme si za dlouhé roky ještě nevyzkoušeli. Vstupenka 300,- Kč na osobu by nám peněženku pořádně zrujnovala. A jak jsem tak pozorovala, tuto atrakci si mohou dopřát spíše cizinci.

Prázdniny na horách

18. července 2011 v 20:25 | Moje prožitky i fotografie |  Na horách
Prázdniny jsou v plném proudu a my se konečně dostali na 'naši' oblíbenou chaloupku do východních Krkonoš. Ona vlastně vůbec není naše, je podniková, rekreanti se tu střídají a sami hospodaří. Každý si tu vaří ve společné kuchyňce, využívá společné prostory a taky si po sobě každý musí uklidit.

Ale mně to nevadí, já si ji už od malička zamilovala a stejně tak i moje holky. Jak se řekne 'chaloupka', už doma lítám a stepuju u sporáku do padnutí těla, abych navařila, napekla a spakovala, abychom už konečně byli zase tam.

Ticho horského povětří, šum lesa, kopce a stráně, občas k vidění i nějaká zvířátka ..... to je ten ráj, který tam v létě i v zimě milujem. Sedět před chalupou na lavičce, dalekohledem pozorovat chaloupky na protější stráni, toulat se po lesích a hledat houby, sbírat borůvky a mateřídoušku a hlavně vycházet na túry po trasách nových i známých, to je ten nejúžasnější relax. Trápení, starosti a problémy zůstanou vždycky daleko za hranicemi Krkonoš a já si tak báječně vyčistím mozek i duši.

Pojďte se se mnou podívat, jak tam bylo krásně.

Od nepaměti vládne v Krkonoších bájný Krakonoš. Vyřezaný ze dřeva, vytesaný z kamene, malý či velký .... vidíme ho na každém rohu v různých podobách. Tento zdobil zeď v podobě pivní zátky o průměru asi 50 cm.

Pohled na Studniční horu, kde ještě v květnu byl sníh ve tvaru Československé republiky. Často ho vidíme i v červenci, ale že ho bylo letos málo, dříve se rozhřál.

Pohled na Velkou Úpu z lanovky na Portášky.

Mezi mé nejoblíbenější a velmi chráněné květiny patří hořec a náprstník


Tato květina nám roste u chalupy, ale neznám její jméno. Míša si s ní obvykle hraje na Tahiťanku.


Houby moc nerostly, ale do polévky se přece jen nějaké ty hříbečky našly.

Ani borůvek nebyla letos valná úroda. Když jsem tradičně prošmejdila místa v blízkosti chalupy, kam nikdo nechodí, s hrůzou jsem zjistila, že nevidím jedinou kuličku. Vypravili jsme se tedy na sběr někam dál a vyplatilo se. Pilně jsme celá rodina přebíhali sem a tam a trhali kuličku ke kuličce...
.... plecháček po plecháčku, až se, ku mé velké radosti, 5ti litrový kyblík přece jen naplnil. A kdyby jen naplnil. Také trochu přeplnil.


Jednoduchým borůvkovým koláčem už jsem rodinné zobáčky naplnila, ale žádosti o další dobroty se mi vesele kupí dál.


V domácnosti máme však napilno, protože ve středu nám budou v bytě předělávat všechna okna.
Takže teď se budu muset na pár dní odmlčet a pak vám ukážu některá pěkná turistická místa.

Odjíždíme ke Krakonošovi

8. července 2011 v 12:43 | Moje těšení, cestník i básnička

Mušle

5. července 2011 v 15:23 Ruční práce všeho druhu
Když se řekne mušle, každý si nejspíš představí (tak jako já) krásu rozmanitých schránek mořských měkkýšů. Vůni moře, léta, pláží a slunce krásných exotických dálek.
Také jsem si před mnoha lety z některých těch zeměpisných dálek nějaké mušličky přivezla. Nejsem sice žádný jejich vášnivý sběratel, ale kousek vzpomínky na báječné chvíle si opatřuji odevšad, i kdybych jen za humna dorazila.

Po čase mi přišlo líto, že ta drobotina leží doma zastrčená v sáčku, nikdo ji nevidí, nikde nic nezdobí. A tak jsem zapojila svojí fantazii ze všech sil a z malých kousků vzpomínek jsem si naaranžovala dekorace. Už delší dobu mi visí doma na zdi, mám je na očích a hřejí mne u srdíčka.





Sladké prázdniny

3. července 2011 v 14:25 Jídlo
Jak se řekne 'prázdniny', člověk si bez rozmyšlení představí bááááječně dlouhé volno bez školních povinností, slunce, vodu, pláže, hory a bezstarostné dlouhotrvající sladké radovánky.
Já jsem doma ke startu tohoto báječného času připravila i něco sladkého do zobáčků.


Po tvarohovém mlsání se však hned první den obloha zatáhla a místo krásného léta přišlo chladno, vítr a déšť. Ze 30°C máme rázem sotva 10°C, choulíme se do svetrů a vymýšlíme domácí hry. Na štěstí i ty nás přivedou aspoň trochu k dobré náladě na rozdíl od těch nešťastníků, kteří jsou v jiných koutech republiky opět vytopeni a celé prázdniny budou uklízet a vyčíslovat škody.