Srpen 2011

Počasí na horách

31. srpna 2011 v 16:36 | Moje foto s komentářem |  Na horách
Počasí na horách bývá hodně proměnlivé. Nejen každé roční období má na tomtéž místě absolutně jinou podobu, ale častokrát se tam počasí změní z minuty na minutu a ani v jeden okamžik není všude stejně. Zatímco my se u chaloupky opalujem, na hřebenech se můžou valit mraky a fučet pořádný vítr.
Každopádně čistý horský vzdoušek s osvěžujícím ozónem přispívá k posílení unaveného organismu a vyhání všechny chmury z těla.

Když je léto a příjemně hřeje sluníčko, všechno září zelenou, krásně kvete a voní.







Když začne pršet, není vidět ani na protější stráň. Tento opar při dešti byl skutečně takhle růžový. Byla to nezvyklá podívaná.

Chytit takový šplách na túře je velmi nepříjemné. Když ho však pozorujeme jen za oknem a za zády nás hřeje krb, je to paráda.


Protější kopec jako by ani nebyl.

Jakmile je po dešti, protější kopec se opět ukáže...

... objeví se i duha

a rostou houby.


Na horách jsem si oblíbila i jaro začátkem května, kdy je v nižších polohách už jaro krásně zelené a na vršcích ještě leží sníh, který postupně mizí.


I zima má svoji vůni. A když je krásná bílá, stráň za chaloupkou je mým nejoblíbenějším rájem.

Podzim jsem přeskočila, protože ho nemusím. Jen za oknem je paleta barev krásná. Ale to sychravo, fučák a celkové nevlídno, co zalézá pod kůži, nemám vůbec ráda.

Lučiny v Krkonoších

28. srpna 2011 v 8:55 | Moje zážitky s fotografiemi |  Na horách
Lučiny jsou náhorní, mírně zvlněná krajina v průměrné výši 1125 m.n.m. rozkládající se v sedle mezi Černou a Liščí horou.
Vanoucí jihozápadní větry tu utužují dýchací orgány a jsou pravou masáží těla.
Horské boudy obklopené lesy a krásným výhledem se tu těší velké přízní turistů.






Tato krásná kozička není malé kůzlátko, ale nejmenší plemeno holandských zakrslých koz, které se u nás dříve chovaly jen v ZOO. Jsou to typičtí býložravci, celé dny spásají horské traviny a dožívají se 12 - 15 let.




Čertův mlýn

26. srpna 2011 v 8:15 | Moje zážitky s fotkami |  Na horách
Ve spodní části Krkonošského národního parku Malé Úpy se nachází malebné místečko zvané Čertův mlýn.
V překrásné stylové chalupě Krakonoš si návštěvníci mohou odpočinout při svých cestách. Chalupa je též vhodná k celoročnímu ubytování, táborům, rekreacím i firemním akcím.



Tzv. Čertův mlýn, což je model mlýna s pohyblivými pohádkovými postavičkami poháněnými vodou, který návštěvníci začali obdivovat po r.1945. I nás tyto figurky lákají, abychom se k nim čas od času vraceli a zkontrolovali, jestli je na něm všechno v pořádku a mlýn klape jak má.



Nechybí ani Krakonoš v nadživotní velikosti

a vodníček se svým rybníčkem

Ve spodní části Dolní Malé Úpy (pod Čertovým mlýnem) stával Mohornův mlýn, ve kterém se při svých cestách r.1779 ubytoval Josef II. doprovázen generálem Laudonem. Později tento mlýn vyhořel a od té doby se tomuto místu říká Spálený mlýn. V dnešní době tu stojí chalupa Spálený mlýn a poměrně velké parkoviště, které jsou výchozím místem a cílem turistů.




K prameni Labe

24. srpna 2011 v 6:36 | Moje zážitky a fotografie |  Na horách
Ach, jak jsou ty naše hory české,
voňavé a tuze hezké ....

Naše dlouho plánovaná 15.km túra vedla k prameni Labe.
Kdo nešvindloval a nevezl se až na Zlaté návrší horským autobusem, mohl se kochat krásným výhledem do kraje.
Na prvním snímečku je v pozadí Sněžka.


Dominantou této strany hor je Kotelní sedlo. Hora vysoká 1435m se dříve nazývala Kokrháč.

Zlaté návrší - součást hřbetu severozápadních Krkonoš

Vrbatova bouda postavená r.1964 stojí na křižovatce turistických cest na Zlatém návrší a byla pojmenována po Václavu Vrbatovi, tragicky zesnulém závodníkovi v r.1913.

Mohyla Bohumila Hanče a Václava Vrbaty stojí kousek nad Vrbatovou boudou a připomíná tragickou událost, kdy v březnu r. 1913 při závodech na 50 km oba čeští závodníci, horalové a velcí přátelé ve vánici umrzli.
Filmovou podobu tohoto příběhu s Josefem Bekem v roli Hanče si v televizi nikdy nenechám ujít.

Toto je tzv. řopík - vojenský betonový bunkr z 2. světové války

Pančava. Nádherná část přírodní rezervace, kde na Pančavské louce pramení řeka Pančava, pravý přítok Labe. Na skalnaté hraně louky vytváří 250m vysoký Pančavský vodopád padající do Labského dolu.





Přicházíme k Labské boudě. Už 3 roky usiluje správa Krkonošského národního parku o zbourání tohoto obrovského železobetonového kolosu a navrácení pozemku přírodě, na což chybí peníze. Horská služba však Labskou boudu považuje za důležitý orientační bod a možnost schovat se před nepřízní počasí.


Konečně jsme u cíle naší cesty - u pramene Labe.
Velmi vyhledávané místo turisty se nachází na hřebeni Krkonoš v nadmořské výšce asi 1387 m na Labské louce. Tady je voda symbolicky upravena skruží a označena jako počátek Labe.
Kamenná stěna zobrazuje erby významných měst, kterými řeka na své cestě do Severního moře protéká.



A tohle je panorama Krkonoš po dešti, který nás cestou zpátky pořádně zmáčel.
Tento šplách mi doslova znehodnotil moje oblíbené kožené boty.

Čas borůvek

23. srpna 2011 v 17:33 | Moje práce s komentářem |  Jídlo
Borůvkové žně pro nás přicházejí zpravidla v červenci. K pobytu na horách pro nás také patří i jejich sběr. Oproti jiným rokům jich letos v 'našich' končinách tolik nevyrostlo, ale i tak se nám podařilo natrhat i v červenci i v srpnu, takže si smlsnem dosytosti.
Jjsou bohatým zdrojem antioxidantů a vitamínů, mají spoustu blahodárných účinků a regenerují tělo. My je zkrátka milujem a používáme celý rok.

Čím víc, tím líp.


K přípravě se fantazii meze nekladou





A na pečivo v podobě marmelády.

Návrat ke Krakonošovi

13. srpna 2011 v 13:41 Na horách
I když léto nestojí za nic, Krakonoš už nás vyhlíží, kdy se k němu zase vrátíme.
Máme ještě víc než dva týdny volna do konce prázdnin, tak hurááááá na chaloupku ke Krakonošovi.

Rodák Karel Zeman

10. srpna 2011 v 14:56
Když už jsme u těch místních rodáků a včera jsem vám pověděla o Eduardu Štorchovi, ještě u nich zůstanu.
Dalším rodákem naší obce je známý režisér Karel Zeman (1910 - 1989). Narodil se v domku, který dnes funguje jako prosperující 'restaurace U Maxe'.
Jeho busta tu není, tak alespoň není co ukrást.



Kdo by ho přece jen neznal, připomenu, že jde o filmového režiséra, výtvarníka, loutkaře a animátora. Natočil řadu světově ceněných celovečerních filmů s unikátní výtvarnou a trikovou poetikou, z nich nejznámějšími jsou Vynález zkázy, Baron Prášil, Ukradená vzducholoď a především Cesta do pravěku.

Loni na podzim se u nás konaly oslavy k příležitosti jeho 100. výročí narození. Pozvání přijala jeho dcera žijící v Kanadě Ludmila Zemanová (na fotce s kyticí), výtvarnice, spisovatelka a režisérka, která se později stala jeho spolupracovnicí a také tři 'chlapci' (jeden nedorazil), hlavní hrdinové nesmrtelného filmu Cesta do pravěku. Jejich autogramiáda nebrala konce.

Zleva: hejtman královehradeckého kraje, Ludmila Zemanová, 3 'chlapci' z Cesty do pravěku a starosta obce


Co říkáte? Ještě si na ně vzpomínáte?

Ukradený Štorch

9. srpna 2011 v 19:06
Není to tak dlouho, co jsem vám ukazovala, jak nám před školou pokáceli alej stromů a vysadili nové.
Tehdy se jednalo o tento obrázek.

Když se příroda probudila ze zimního spánku, všechno se zazelenalo a prostředí před školou se stalo příjemnější.

Mladé, nově vysazené javory vytvořily svou prní stromovou korunku.

A protože jsme obcí, jejíž rodákem je známý spisovatel o pravěku Eduard Štorch, nosí i základní škola jeho jméno a obec zdobí i spisovatelova busta. Poprvé byla odhalena při příležitosti 100. výročí jeho narození v r. 1978 a je symbolem naší obce.
Snímek je ještě před pokácením předchozích stromů.

V těchto dnech však bylo s politováním zjištěno, že busta Eduarda Štorcha byla odcizena. V parčíku před školou zůstal holý podstavec. Finanční škoda vznikla ve výši asi 70 tisíc korun, ovšem pro naší obec je zmizení symbolu škodou nevyčíslitelnou.

O pachateli se zatím samosřejmě nic neví a jak bude případ vyřešen je zatím ve hvězdách. Po obci vypuklo veliké 'haló' a otázkou pro všechny zůstává zlodějův motiv. Byl to obyčejný zloděj, který měděnou bustu hodlá zpeněžit ve sběrných surovinách? Tam je přece musí trknout, že to není kdejaký kus mědi. Nebo to byla organizovaná krádež k nějakým originálnějším účelům?
Jsem hrozně zvědavá, jak tohle u nás dopadne.

Rodinné památky

7. srpna 2011 v 7:53 | Můj majetek a snímečky
Většinou každý doma mívá nějaké ty památeční věci po rodičích či prarodičích. Pro někoho takové staré věci mohou být harampádím odloženým někde na půdě, jiný kouká jak je co nejlíp zpeněžit, jiný je zase s láskou opečovává a s radostí přitom na své blízké vzpomíná. Do této třetí skupiny patřím já a už spoustu let si doma hýčkám tři nejmilejší památky.

Mosazný hmoždíř po babičce mám nejen jako dekoraci, ale zároveň je to můj stále velmi potřebný pomocník na koření.


Preparovaná štika mi vždycky připomene dědečka vášnivého rybáře, kterého jsem si za své dětství nestačila moc užít. Zemřel, když mi bylo asi 10 let.


Tento sůl a židle mám po tomtéž dědečkovi. Ovšem už ani on tento nábytek neměl nový. Jeho rodiče ho dostali jako svatební dar před více než 100 lety. Starožitný masiv sundaný z půdy jsem vlastnoručně brousila (a pořádně dlouho) až do naprostého zmizení staré barvy, nově natřela, ušila sedáky a stal se mým prvním nábytkem při zařizování mé vlastní domácnosti.
Vždycky, když ho otírám, nevyhnu se vzpomínce na dědu. Jestlipak se na mne z nebíčka dívá ......

Trosky

3. srpna 2011 v 10:02 | Dámská jízda |  Hrady, zámky, města
Bydlíme na jakési pomyslné hranici Českého ráje a Podkrkonoší. Celý život mne to táhne více do těch hor ke Krakonošovi, nejspíš kvůli zimnímu lyžování, ale výlety na druhou stranu jsou taky nádherné a byla by ostuda se tam nepodívat.
A tak jsme si na nejvýraznější dominantu Českého ráje opředenou bájemi a pověstmi vyrazily začátkem prázdnin v dámské sestavě s náčelnicí Emou. Její článek už jste si prostudovali dávno, dnes vás zvu zase k sobě na podívanou.

Hrad pocházející ze středověku založil jeden z předních českých šlechticů Čeněk z Vartemberka přibližně mezi roky 1380 -1390.
Prakticky nedobytný hrad se podařilo dobýt až vojsku Jiřího z Poděbrad r.1469.
Po vypálení hradu r.1648 a vypuzení Švédů, kteří se tu usadili za třicetileté války, již nikdy nebyl hrad obnoven.
Na dvou čedičových vyvřelinách byly vybudovány obranné, ale zároveň i obytné věže zvané pro svůj vzhled Panna (vyšší štíhlejší 60m) a Baba (nižší širší, 50m).


Pod Pannou byly panské paláce, jejichž zbytky se zachovaly do dnešních dnů.

Věže byly spojeny na jižní a severní straně více jak 15 metrů vysokou a 1,5 až 2 metry silnou hradbou.


Impozantní schodiště na věž Babu bylo vybudováno v letech 1999-2000 a dovršené stavbou vyhlídkového ochozu v r.2002.

Od r.1925 je hrad v majetku Československého státu jako národní kulturní památka dodnes.
Jeho návštěvnost činí kolem 100 tisíc turistů ročně.