Září 2011

Jak jsem dělala truhlářku

25. září 2011 v 18:30 Ruční práce všeho druhu
Když mi loni v zimě Ema ukazovala snímečky ptáčků, jak jí létají na okno, jak jim sype zobáníčko, aby jim přilepšila, moc se mi to zalíbilo a také jsem zatoužila mít na okně nádherné ptáčky zpěváčky.

Nejprve jsem jim zobáníčko nasypala jen tak na parapet, ale nedělo se nic.
"Kdepak ptáčci, ty ti na okno jen tak nepřiletí. Jsi v paneláku, v rušném centru obce ani krmítko nemáš ...." Divila se mým počínáním babička.

A tak jsem ještě v průběhu zimy popadla pilku, pár zbytků dřevíček a vyloženě na koleně řezala na balkóně zbytečky prkýnek na malinké krmítko. Stlouci hřebíkama to však nešlo, protože to bylo všechno šejdrem. Alespoň provizorně jsem to slepila tavnou pistolí. Ptáčci skutečně létali, i když ne tolik hojných druhů, ale já měla obrovskou radost a pořád si slibovala, že přes léto si musím obstarat pořádné bytelné krmítko.

A co jsem si předsevzala, to jsem také dodržela. Když jsem o prázdninách měla možný přístup ke svěráku, dala jsem se pilně do práce, řezala a řezala a řezala, až mi málem ruce upadly ....

Potom jsem jednotlivá prkýnka obrousila glaspapírem a stloukla hřebíkama dohromady.

A nakonec natřela, aby mi ta dřina po všem zimním vlhku neshnila.

... možná by to ještě jeden či dva nátěry chtělo ...

Také trochu zobáníčka už si doma připravuji a jsem hroooozně zvědavá, jestli těm štěbetálkům budou chutnat až se ke mně zase v zimě vrátí.

Vlevo jsou zrníčka z jablek, vína, melouna. Vpravo sušené bezinky.

Když je podzim príma

22. září 2011 v 9:36
Že nemám ráda podzim už víte, ale stejně je to čas, kterému se nelze vyhnout. Občas se mezi mlhama a sychravem, co pod kůži zalézá, najdou i pěkné slunečné dny a to jsou právě ty, které mám ráda a vytáhnu paty ven.
Poslední zbytky sluníčka a v rámci možností i teploučka mi navodí dobrou náladu a naplní pozitivní energií.

... nejoblíbenější podzimní úrada je celkem zdařilá až na vlašské ořechy, které v květnu pomrzly







... už i stromy se začínají vybarvovat

... a na dveřích nesmí chybět podzimní výzdoba. Tento věnec jsem si aranžovala sama.

Jedenáctiny

20. září 2011 v 9:45 Jídlo
Je tomu právě 11 let, co se nám narodina druhá dceruška.
Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Venku bylo docela příjemné babí léto a já měla břicho jako balón. Když jsem ten večer měla pocit, že už ten balón snad neunesu a pukne, přišel čas k odjezdu do porodnice .....

Rok co rok Míša s velkou oblibou sfoukává na dortě čím dál víc svíček, rok co rok si nechává znova a znova vypravovat stejný příběh o svém narození a my všichni v kruhu rodinném posedíme, popovídáme a pomlsáme.



Zelení obři

16. září 2011 v 16:42
Stromy jsou pozoruhodné organismy, které přišly na svět dávno před našimi praprababičkami a přitom každý vyrostl z maličkého semínka.
Všechny jsou si v mnoha ohledech podobné - mají kořeny, listy, korunu, vytvářejí květy i plody - a přesto je každý jiný.

Na první pohled toho mnoho nedělají, ve skutečnosti mnohé z nich vedou velmi rušný život. Poskytují útočiště zvířatům, zajišťují jim potravu v podobě plodů, semen, svými kořeny chrání půdu, svými listy pročišťují vzduch .....
Jejich působení je naprosto všude. Ve skutečnosti by bez stromů stěží mohl vzniknout život v takové podobě, v jaké jej známe dnes.
Dosud bylo objeveno více než 100 tisíc druhů stomů. Já jsem vyfotila ty nejznámější.






Růžové snění

14. září 2011 v 9:01 U nás doma
I když mám byt již delší dobu vymalovaný do barev a dávno jsem opustila jen čistě bílé stěny, přesto jsem začala pošilhávat po změně.
V různých pořadech o bydlení i prodejnách se začaly objevovat všelijaké nástěnné dekorace, nejvíce - tapety, samolepky či speciální barvy pro přímé malování na zeď.

Těm úplně nejmodernějším trendům já sice neholduji, ale nějakou tu jemnou přízdobu jsem si v mysli vymodelovala.
Jenže ouha. Co jsem v obchodech viděla k dostání se mi buď nelíbilo nebo bylo pro mojí kapsu až příliš nákladné.

A tak jsem si svůj první zkušební plán vyřešila po svém a ložnice dostala dočista jiné grády.
Holky to okukují a líbí se jim to. Také by se nebránily malbičkám v pokojíčku.





Rekonstrukce paneláku

8. září 2011 v 15:55 U nás doma
Jako všechno potřebuje v životě údržbu, tak po ní volal i panelák, ve kterém bydlím.
Oprava střechy je hotová již pár let, teď přišlo na řadu to ostatní.

V první řadě tu byla nutná výměna oken v každém bytě.
Po nových oknech jsem toužila již delší dobu, ale vidina neskutečného bordelu v celém bytě mi naháněla doslova panickou hrůzu. Už jednou jsem si 'bydlení na staveništi' zažila při rekonstrukci bytového jádra.
Když k tomu přišlo a já to vyrvávání starých oken viděla, moje obavy byly naplněny. Ani jsem přitom nestačila fotit. Za jedno jsem zůstala jak tvrdé 'Y', za druhé jsem oknaře nechtěla nějak vyprovokovat a za třetí jsem prosila a škemrala, aby pracovali co nejopatrněji, aby mi zůstalo zachováno dřevěné obložení sahající až k rámům starých oken.
Byla jsem vyslyšena a spadl mi první kámen ze srdce.

... ještě pozůstatek starého kovového rámu z okna


.... tady je vidět zasazení nového okna

Že výměna oken je udělaná během jednoho dne jsem věděla. To je celkem rozvátá informace. Ovšem zednické dodělávky s jedním líným zedníkem se vlekly jako smrad. Než jsem mohla začít gruntovat, žili jsme v bordelu celý týden.
Nábytek odsunutý od oken, přikrytý, na zemi kartóny .... na startu neustále smeták s lopatkou a kýbl s handrou.


Výsledek však stojí zato.
Jak já jsem se těšila na uklízení. Když bylo všechno dokončeno a my mohli s manželem začít malovat, spadl mi druhý kámen ze srdce. Hurááá! Už 'jen' pořádně vygruntovat a zas budu mít byteček jako ze škatulky.

Okno v kuchyni.



Kuchyň jsme předělávali zároveň s jádrem a koupelnou.


V podstatě zároveň s okny už se stavělo i lešení a začalo zateplování a fasáda celé panelákové budovy, nové zábradlí a dlažba na balkónech. Práce na jedné straně a boku baráku probíhala až do konce srpna.

Původně vypadající panelák z dob komunismu postavený před 30ti lety.

Zdi se nejprve zarovnali do jedné roviny polystirénem silným 10cm, pak přišel zateplovací obklad silný 14cm. Síla polystirénu prý byla vypočítána odborníky podle tepelných ztrát.




Práce na baráku se přemístily na druhou stranu, takže zdaleka ještě není hotovo. Už teď se ale všichni shodně radujeme, že se nám dům i okna líbí a těšíme se, jaké úspory v energiích nám to přinese.

Není kameňák jako kameňák

5. září 2011 v 17:38
Když se řekne KAMEŇÁK, někdo si představí vtip k popukání, jiný zas stejnojmenný film Zdeňka Trošky, ve kterém o kameňáky není nouze. Především starší osoby si vzpomenou na kameninové nádoby na nakládání zelí či okurek ......
U nás ve vsi každého napadne podnik 'Kámen Ostroměř'.

Je to prosperující podnik specializující se na těžbu a zpracování místního pískovce, který se používá pro stavební, dekorativní i sochařské účely.
S hrdostí se můžeme pochlubit, že pískovec z našeho okolí u nás opracovaný byl použit i na dostavbu chrámu sv. Víta nebo opravu Karlova mostu v Praze.










Obilí

3. září 2011 v 16:11 | Moje verše, výrobek a smímečky |  Básničky
Kdepak jsou obilná pole?
Zlaté lány už jsou holé.
Teď už jenom na strniska
podzimní vítr bude pískat.