Listopad 2011

Vánoční Hořice

30. listopadu 2011 v 12:01 Vánoce
Do Hořic v Podkrnonoší jezdím každý týden. Veškeré nákupy, úřady a vyřizování mám právě v tomto nejbližším městečku.
Každý týden tam vozím dceru do hudebky, vyřídím, pokoukám a prošmejdím co se dá.
Od teď bude moje putování městem provázet vánoční atmosféra plná světýlek.

Hořická radnice

Vánoční strom a jesličky

Jesličky z blízka

Obchody jsou všude plné adventních dekorací a spoustou jiných lákadel.

Za tyto věnce vyžadují 360,- korun, za prázdná kola z chvojí 130,-.

Když mne tady v krámku prodavač uviděl s foťákem v ruce, lehce pronesl k Míše: "Áááá, maminka si to asi nafotí a doma vyrobí ....." Když jsem však foťák po těchto slovech namířila, začal se chlap rozčilovat, že focení je kvůli konkurenci přísně zakázané.


Tak se raději potěším se svými nápady a výtvory.

Včerejší adventní neděle

28. listopadu 2011 v 8:42 | Moje zážitky a snímky |  Vánoce
Jak jsem předpokládala, včerejší slavnostní rozsvícení vánočního stromu na návsi proběhlo podle tradic a zvyků.
Moc pěknou výzdobou i vystoupením všech sólistů nám začalo oficiální těšení a přípravy na Vánoce. Už na nás budou všelijaká světýlka a vánoční strom mrkat až do Tří králů.




Adventní svícen jsem vyfotila dvěma režimy a takhle to dopadlo. Každý snímek je úplně jiný. Do jaké barvy byl věnec vlastně udělaný jsem v té tmě ani nepoznala.
Tento snímek je na 'auto' ....

tento snímek je s režimem pro focení se světlem svíček a teplých barev.

Návštěvnost tu máme opravdu velikou. Do foťáku se mi vešla tak čtvrtina lidí.

1. adventní neděle 2011

26. listopadu 2011 v 20:23 Vánoce
"Starej betlém snesenej z půdy oprášíme,
ožije světlem, až první svíčky zapálíme.
Hvězda už je oprášená
a v kolébce trochu sena,
ať celou noc hezky spí,
jezulátko maličký...."

Tak jsme se dočkali. První adventní neděle je už zítra a oslavy na mnoha místech probíhají už dnes. Všude zaplápolá první svíčka, všude se rozsvítí vánoční stromy, začnou znít koledy a ta pravá předvánoční atmosféra.

Já jsem vystrčila další ozdobičky vlastní výroby.




Nechybí ani adventní věnec na dveře, který na ně pověsím hned zítra ráno.
Vypracovala jsem ho jak nejlevněji to jen šlo: korpusové kolo mám ze sena, zeleň je buxus od mamky, mašlička je zkrácená záclona, hvězdičky jsou natřený kartón a bílé tyčky jsou ruličky na papírové pletení.


Tohle je dnešní slavnostní rozsvěcení vánočního stromu v sousední vesnici, kde moje dcery se sborem vystupovaly.

A zítra bude slavnostní rozsvěcení u nás. Fotky snad budu mít až zítra večer, jestli se přes davy lidí proderu dopředu. Ale protože bývá výzdoba již tradičně stejná, podívejte se na tu loňskou.


Vánoční výzdoba

23. listopadu 2011 v 20:47 | Moje aranžmá |  Vánoce
Jako vojáci stříhávali metr s posledními dny 'zajetí' a ohlašujícími civil, tak my netrpělivě počítáme dny do blížící se první adventní neděle.
Po troškách přitom vystrkujeme naše 'poklady' a začínáme byt zdobit vánočními dekoracemi vlastní výroby.




Adventní věnec do bytu jsem si udělala umělý, protože živý nám tu dlouhou dobu adventu a Vánoc nevydrží. Na štědrovečerní stůl si vždycky připravuji aranžmá ze živého voňavého materiálu, který během týdne opadá až až. Svíčky mám již drobátko použité z loňska, ale to nevadí, už za 4 dny se stejně rozhoří první z nich.
Jak já se těším ....

Svetr - bílý vrch a strakatý spodek

19. listopadu 2011 v 19:08 | Moje práce |  Ruční práce všeho druhu
Po dlouhých letech jsem ze skříně vyndala vlnu a dala se do pletení svetrů. Ten tmavě modrý na dceru jsem vám ukazovala v červnu a hned po něm jsem se ze stejné vlny pustila do dalšího s krásnou vyhlídkou, že bude zase můj.

Po troškách při televizi jsem štrykovala.

Po půl roce mám konečně hotovo.


Jenže ouha, Janině se svetřík táááák zalíbil, že si ho přivlastnila pro sebe a já nemám zase nic.

Zima se blíží

17. listopadu 2011 v 7:02 | Moje snímky a výzdoba |  Vánoce
Listí je téměř sklepané a na nás pomaloučku začíná dýchat zima, advent a Vánoce.

Nepřetržitá mlha s nulovým výhledem sice náladě nedodá, ale zmrzlá zkrášlila rostliny.



A já zas po roce začínám vyndávat svoje oblíbené zimní ozdobičky. A už za týden příjdou na řadu ty dočista vánoční.



Tento sněhuláček je moje práce od nápadu až po realizaci, včetně dřevěného plotu (shánění po lese a řezání).

Vánoční nákupy

13. listopadu 2011 v 17:21
Prosluněná sobota pro mne byla dnem vánočních nákupů.
Vůbec nepatřím mezi jedince, kteří nákupy vánočních dárků odkládají na poslední chvíli. Pomaloučku, po troškách, střádám a schovávám překvapení na den D a o zlaté neděli se u televize v teploučku tetelím nad přeplněnými parkovištěmi a davy lidí před všema hypermarketama.
Mnohdy mi dá práci dárek vymyslet, mnohdy i sehnat.
Jen ozdobiček a všelijakých blbinek je všude habaděj. Jen mít napumpované peněženky.







Dřevěným vyřezávaným ozdůbkám jsem neodolala a tyhle koupila. Dvě si nechám pro sebe, dvě budou darované. Možná je ještě přizdobím.




Kynutý závin

9. listopadu 2011 v 10:52 Jídlo
Nedávno jsem se zas po dlouhé době koukala na Babicovy dobroty. Od té doby, co jsem podle něho udělala bublaninu a nikomu ani drobátko nechutnala, jsem se bála do něčeho pouštět. Tentokrát se mi ale kynutý závin moc líbil a taky velmi chutnal.

800g pol.mouky
150g cukru
kostka droždí
400 ml mléka
3 žloutky
1 vanilkový cukr
100 g tuku na pečení a 100g sádla rozehřát dohromady
1 lžíce zakysané smetany
1/2 lžičky sole

Z uvedených surovin vypracujeme vláčné těsto a necháme kynout. Pak ho rozdělíme na 4 díly, vyválíme pláty a naplníme oblíbenými nádivkami. Já plnila mákem.
Stočíme a pečeme asi půl hodiny v předehřáté troubě.


Jeden den volna

5. listopadu 2011 v 15:17 | Moje verše na téma z internetu |  Básničky
Muž domů z práce přichází,
před domem děti nachází,
špinavé od hlavy k patě
radostně si hrají v blátě.

Nevěřícně oči zvedá,
do páru si boty hledá.
Do domu, když směle vejde,
úsměv na rtech hned mu sejde.

Mezi střepy ze skleniček
rozházené tuny hraček.
Shrnutý běhoun u stěny,
svršky prádla na zemi.

Do otevřené lednice
kočka chňapne po mléce.
Televize hraje nahlas,
všude neskutečný rambajs.

Muž je bledý jako stěna,
"kde je pro Bůh moje žena?"
Vzhůru po dvou bere schody,
které už jsou plné vody.

Do koupelny okem mrkne,
další spoušť, až to v něm hrkne.
Špinavé prádlo vodou se line,
toaleťák vším se vine.

Zubní pasta zdobí stěny,
"kde je konec mojí ženy?
Binec věru nemám rád,
co se k čertu mohlo stát?"

Do ložnice potom vkročí,
nevěří svým vlastním očím.
S časopisem krásná žena,
na loži je položena.

Tradičně se zeptal jen,
"cos dělala celej den?"

Oděná žena v krásném hávu
s úsměvem k muži zvedla hlavu.
"Splnil se mi, drahý sen,
já měla dnes volný den."


Vrchlabí

3. listopadu 2011 v 18:08
Vrchlabí je městečko vzdálené 50 km severně od nás. Bývá nazýváno Vstupní bránou Krkonoš.
Nad městem se vypíná hora Žalý, která je pro svůl lyžařský areál hojně navštěvována především v zimě. Také jsem si ji vyzkoušela.
My sem jezdíme téměř každý měsíc na ortodontické oddělní. Starší dcera má pevná rovnátka na horním patře a mladší zatím vyndávací rovnátka především na noc. Všechna ta léčba křivých a špatně rostoucích zubů dcer je pro mne novinka, protože my doma nikdy takové potíže neměli.

Fotky otevřených papulek jsem v ordinaci nedělala, zato jsem si prvně ve Vrchlabí vyfotila malou část toho, co jsem tam viděla a co se mi líbilo.

.... barevný podzim cestou z auta


... dřevěný Krakonoš

... domky s obchůdky

... porcelán ve výloze mého vkusu



... obchod všeho možného

Dušičkové věnečky

1. listopadu 2011 v 8:13 | Moje výroba |  Ruční práce všeho druhu
Nejstarší křesťanskou tradicí je u nás vedle Vánoc vzpomínka na věrné zemřelé - dušičky.
Pravidelně se této akce, která připadá na 2. listopad, účastním. Zapálím svíčku a položím věneček vlastní výroby.

Dobrých 20 let už si vyrábím věnečky sama. Nejprve jsem ke svému tvoření nakupovala polystyrénová kolečka a špendlíky, kterými jsem malé větvičky připichovala. Postupem času jsem upustila jak od špendlíků, tak i od polystyrénu a věnečky jsem začala vyrábět jak nejlevněji to šlo. Takže už dlouhá léta k tomu potřebuji jen a jen slaboučký kupovaný provázek, kterého mám doma 'nekonečnou' cívku.

A jak to vlastně dělám?
Nejprve si ze sena umotám s pomocí provázku kolečko o libovolné velikosti

Potom ostříhám roztřepané části a mám připravený korpus k samotné práci

Potom si nastříhám chvojí ze smrku a tújí a po troškách je provázkem přivazuji kolem korpusu.
Už jsem viděla spoustu rad na stejný postup, ovšem s přivazováním pomocí vázacího drátu. Ten mi ovšem nevyhovuje. Na můj vkus je příliš drahý a neforemný.

Hotový věneček připravený ke zdobení

Pak už stačí podle libosti a fantazie zdobit. Já na zdobení používám opět přírodní materiály, nic nekupuji.
Letos jsem však hodně pospíchala, husté mrholení mi práci znepříjemňovalo. Ale i tak jsem zvládla udělat 3 věnečky o průměru asi 30 cm.

Tenhle věneček jsem dělala loni. Mamka říká, že je mám vzhůru nohama, že by ta ozdobená část měla patřit nahoru, tak je na hrobě vždycky otočí k obrazu svému.

Vyzkoušela jsem si i výrobu věnečku z bukvic. Na stejný korpus jsem tavnou pistolkou přilepovala nasbírané bukvice a ozdobila. Skutečný výtvor vypadal trochu lepši, jasněji, než fotka, ale stejně jsem od toho ustoupila. Je na to velká spotřeba lepidla a na hrobě se tolik nevyjímá, jako ten zelený.