Únor 2012

Rychlofutrálek

28. února 2012 v 7:59 Ruční práce všeho druhu
Taky se vám, ženy, kupí roztrhané prádlo?
Mně ano. Nezáživná práce, nic k ukazování. Ale včera jsem si konečně vytáhla šicí stroj a začala jsem spravovat. Přece jen je pro pár děr škoda prádlo vyhazovat.

Zároveň jsem sobě i dceři ušila futrálek na brýle. Nosím je na lyže a celou zimu je strkám vždycky do její lyžařské helmy, aby v batohu mezi všema věcma nepřišly k úrazu. Konečně pro ně mám i úkryt. Oba futrálky jsou jen obyčejné z nalezených zbytků, trošku vystužené, nic uniktátního. Ale z praktického výsledku jsem stejně potěšená.



Sobota u babičky

26. února 2012 v 16:23 Jen tak
Včerejší sobota u nás byla jako na jaře. Sníh mizel před očima a prádlo se v povětří hezky třepetalo.
Všude máme spoustu vody z roztátého sněhu a kvanta bláta, takže vycházka do přírody se nám moc nezamlouvala. Napekla jsem tedy pár kynutých koláčů s mákem a vyrazily jsme k babičce.

Na zahrádce u domu už jí vykukují první sněženky

a doma se pyšnila svými nádherně kvetoucími amarylisy. V květu měla zrovna dva květináče.
Jeden s tmavě červenými květy,


druhý se světlejšími květy a žíháním. V tomto květináči vyrostly 3 stonky a na každém 4 květy. Tato rozkvetlá 'koruna' vypadala opravdu úžasně.



Ze třetího květináče květy z poupátek teprve rozkvetou. Prý budou také světlejší barvy.

Za zmínku stojí, že babička si amarylisy pěstuje podle svého a vůbec se jí nelíbí rady odborníků uváděné v knihách. Tam se tyto květiny doporučují nechávat přes zimu v klidovém období bez zalévání, že prý na jaře vytvoří jeden až dva stonky se dvěma květy. Babička však nečeká, až se jí cibule 'vzpamatují' ze zimního spánku a spoustu květů z jednoho květináče si vychutnává mnohokrát za rok.

Krkonoše cestou do Vrchlabí

22. února 2012 v 15:50 Zimní krajina
Do Vrchlabí (asi 50 km) jezdíme s dětma na rovnátka.
Nikdy se nám tam dvakrát nechce, ale tento týden nám na cestu svítilo nádherné sluníčko. Za ty dva roky, co tam jezdíme, jsme snad neměli krásnější výhled na druhou stranu Krkonoš.
Tu nádhernou podívanou jsem si celou cestu z auta fotila a přitom si v duchu říkala, jak asi musejí být krásné Tatry nebo Alpy, které jsou mnohem větší.
Tak povedené fotky z těchto míst ještě nemám a přitom mám pocit, že skutečnost byla ještě úchvatnější.

Tak se dámy usaďte, zapněte si pás a pojeďte se mnou.










Tady jsme blízko cíle, tak ukládám foťák a vzhůru do ordinace.

I na horách je obleva

21. února 2012 v 7:59 Na horách
Náš víkend patřil opět horám.
Sluníčko teprve vycházelo a my už měli Krkonoše na dosah.


Vůbec nám nevadilo, že i do hor přišla obleva. Ze všech stromů a větví spadla bílá paráda a sníh na zemi byl mokrý a těžký.
Stoupali jsme k chaloupce a den začínal slibným slunečním paprskem, modrou oblohou

a sněhu bylo pořád mraky.


Závada na vleku nám sice lyžovačku překazila, ale my nedopustili, aby nás špatná nálada přemohla. Dovádění ve sněhu a vycházka v neupravené lesní cestě nám zajistila jiné radovánky.

Naše oblíbená lavička, na které si pravidelně dáváme v létě pauzu nebyla pod sněhem vůůůůbec vidět. Stojí v tom bílém prostoru vedle zelené cedule Krkonošský národní park.




V centru Velké Úpy jsem zůstala ohromená, jaký tam byl nával lidstva. Parkoviště a všechna možná stání u silnice byla bezkonkurenčně obsazená. Auta dokonce zavalila i chodníky, kde parkování ani není dovolené.


A tak jsme se otočili na podpatku a vrátili se do čistého sněhu na kopci.

Měli jsme štěstí i na zvířátka. Tyto srnky sháněli něco k snědku u domorodého obydlí značný kus od lesa.

A veverku jsem uviděla z okna chaloupky. Fotila jsem v rychlosti přes pořádně umatlané sklo. Na to, jak byla rychlá jsem ráda, že jsem ji vůbec zachytila, i když fotky nestojí za nic.


Sýkorky

16. února 2012 v 8:34
Tak jsem si v létě pracně vyrobila nové krmítko, ale ptáčci mi na něj letos moc nelítaj.
Sem tam se tu některý mihne, zobne a je pryč, že ani nestačím foťák popadnout. Teď se mi podařilo 'ukořistit' tyto sýkorky. Trošku se v krmítku zdržely, tak jsem zas po dlouhé době měla hezkou podívanou.



Zase na bruslích

13. února 2012 v 17:58 | Moje zážitky i snímky
Přestože už tak dlouho mrzne jen praští, řeka Javorka je stále proudící, zamrzlá je pouze na okrajích. Nevstoupila bych na ni ani za nic.

Díky zamrzlým kalužím na louce si ovšem brusleního užíváme opravdu hodně.
V neděli jsem však burslení s dcerami spojila s návštěvou babičky. Nevyrazily jsme tedy u nás na louku, ale u babičky na vesnické kluziště, kde jsem v podstatě vyrostla.
Sluníčko svítilo o stošest

a my přišly po obědě na led první. Bááááječně jsme si užívaly ledové plochy, kterou dobře známe. Jak postupně běžel čas, začalo se kluziště naplňovat místními i přespolními nadšenci. Tak plné, jako byl o Vánocích a teplých lednových dnech zimní stadión ve městě, to tam na štěstí nebylo.

Tohodle kosáka v krmítku jsem viděla přímo z ledu u domu

a tuhle číču jsem zahlédla při odchodu. I v mrazivém dni se na sluníčku jistě trochu ohřála.

Brusle máme pořád na startu, tak doufám, že zas bude čas je popadnout a vyrazit. Jen budeme muset asi popadnout i vyhrnovák, protože nám dnes zase něco nasněžilo.

Na číhané

10. února 2012 v 8:18 | Moje snímky |  Jen tak
Když jsem šla s dcerou ve středu bruslit, uviděly jsme sýkorku koňadru. Nic neobvyklého, běžně vidíme spoustu ptáků, ale většinou jakmile se člověk šustne, okamžitě všichni ulétnou.

Tahle ne. Byla od nás sice kus, že jsem foťák musela přiblížit, ale i tak nás nejspíš ani nezaregistrovala. Pořád poskakovala a pobíhala po zasněžené louce a hledala něco do zobáčku.
Spousta fotek mi nevyšlo, protože ji hodně ukrývala suchá tráva nebo na mne špulila jen zadeček, ale ten zážitek se nám moc líbil.
Risk přijít blíž nevyšel. To se hnedka polekala a byla pryč.
Kdyby přiletěla na okno do krmítka, nemusela by tak pracně hledat a nadlábnutá by byla jedna dvě.



Když je zima bílá

7. února 2012 v 8:15 Na horách
Teploměr nám už dobré dva týdny klesá ke dvacítkám a sněhu je málo na zimní dovádění.
Nás to ale nezastrašilo a vypravili jsme se zase do Krkonoš na chaloupku.


S batohem na zádech a lyžema přes rameno jsme stoupali nádherně bílou krajinou. Všude bílé závěje, stromy se skláněly pod obrovskými sněhovými čepicemi až k zemi a sníh křupal s každým krokem pod botama jak nejkrásnější zimní koncert.



Dušičky se nám chvěly blahem, že alespoň na víkend můžeme být součástí té úžasně bílé pohádky. Silný mráz nám obarvil tvářičky, že by Marfuša záviděla, ale nám ani tak silný nepřipadal. Užívali jsme si lyžovačku za chalupou a moře třpytivého sněhu, že se snám vůbec nechtělo domů.


Dnes do rána připadlo i u nás a hned od časného rána už těžká technika vyhrnovala.
A stále sněží a sněží. Jestlipak tu budeme mít takovou bílou pohádku, jako je na horách?


Únor vítám

3. února 2012 v 7:19 Jídlo
Žádný začátek nového měsíce se u nás nevítá tak, jako únor.
Pravidelně připravím něco sladkého na zub, posedíme, pokecáme a já si připíšu zas o čárku víc, abych si připomněla, kdy jsem spatřila světlo světa.