Červenec 2012

Venkov nebo město?

25. července 2012 v 8:45
Otázka jak pro domácí úkol, kdy máte vyzdvihnout klady a zápory obojího.
Já obojí zkusila. Jsem od narození holka z venkova. U nosu jsem vždycky měla přírodu - lesy, louky, zvířata.

Jako dospělá jsem odešla za prací do Prahy. Ovšem to velké, hlučné, smradlavé a divoké velkoměsto jen s malými těžce zkoušenými kousky zeleně mě nikdy neokouzlilo, stále mě to táhlo zpátky. Bylo pro mne nepřehledné, obtížně prostupné, plné davů lidí, výfukových plynů, billboardů a betonu. A sehnání bydlení pro založení rodiny? Naprosto nedostupná věc.
Pravda, veškerou tu občanskou vybavenost - školy, nemocnice, úřady, nonstop otevřené supermarkety, dopravu a v neposlední řadě i pracovní uplatnění mají měšťáci při ruce a to mnohonásobně život usnadňuje.

Venkov je jiný, méně dynamický. Člověk v něm žije více v souladu s přirozeným cyklem přírody. Může si lépe vyjít do volné krajiny, starat se o vlastní zahrádku. A když v průběhu léta vidí, jak mu roste mrkev, brambory a kytičky, tu energii, kterou pro svůj život spotřebovává, je potom i k přírodě daleko více ohleduplnější.

Ale i měšťáci zhýčkaní všemi vymoženostmi moderní civilizace, kteří na svoje město nedají dopustit a za nic na světě by z něho neodešli, jsou také lačni po kousku přírody. Proto mají všichni chalupy, kam hromadně z měst na víkendy odjíždějí.
Neznám obec, kde by nějaký Pražák neměl chalupu. Jejich venkovští sousedné z nich ale nadšeni nebývají. Do širokého okolí se pak ozývá, že krásný čistý vzduch na venkově jim kazí právě oni.

Každopádně doma je člověk tam, kde má srdce a venkov člověka obohatí o zvířata a přírodu, se kterou je člověk nerozlučně spojen.











První jablíčka

21. července 2012 v 15:55 Jídlo
Na převážnou část odrůd jablek si musíme sice počkat až do podzimu, ale my právě v těchto dnech sklízíme naše první letní jablíčka. Jejich odrůdu vůbec neznám.
Otec opečovávat stromy sice vůbec neumí, ale i navzdory špatné péči je strom bohatě obsypaný. A tak sotva mi skončilo borůvkování, nastal čas jablíčkování. Jablka většinou nekonzervuji, protože na podzim přibudou další a jinak jsou k dostání celou zimu. Těch našich si vůbec užíváme co to jde. Kompoty, zemlbáby, štrůdle, metýnky, pohárky .... uplatnění široké, však to znáte. A protože mají naprosto jemňoučkou šlupičku, není zapotřebí je ani loupat. Stačí umýt a rovnou strouhat.


Krkonošská procházka

19. července 2012 v 18:53 Na horách
Aby nám ze sbírání borůvek na horách neupadly záda, taky jsme se museli trochu narovnat a projít se. Tradiční návštěva Pece pod Sněžkou směřovala k překontrolování oblíbeného obchůdku Veselý výlet a stavu sněhu na Studniční hoře.

Vláček za 300,- na osobu je jen pro cizince, takže zase šlapeme po svých.

Tady už z dálky vidíme, že jediný sníh v Krkonoších ještě v půlce července je, jak bývá zvykem. Znázorňuje celou Československou republiku ještě s Podkarpatskou Rusí (dnešní Ukrajinou). Od ní se bude pomaloučku roztávat a pověstná Mapa republiky se bude postupně zmenšovat na Čechy, Prahu ... až sníh zmizí dočista a v listopadu s prvními sněhovými přeháňkami to začne nanovo.

Tady už jsme u Veselého výletu.

Tohle je porovnání stejného místa letos v létě a v zimě, kdy jsme lavičku vůbec nenašli a s neprošlapanou cestou byl v některých úsecích taky velký problém.

A nakonec já s mladší dcerou.

Borůvky od Krakonoše

16. července 2012 v 19:20 Na horách
Mezi lekcemi v tanečních jsme si odskočili na hory.
Počasí nemohlo být ideálnější a my si zase kapánek proluftovali plíce blahodárným ovzduším a načerpali novou energii do žil.
Jasný cíl natrhat si hodně borůvek mám splněn. Nahnala jsem na trhání celou rodinu jako každý rok. I když trhají pomalu, nijak neprotestují. Vědí, že se bude po čem olizovat.


Troška k trošce byla vždycky znát a domů jsem si přivezla 12,5 litrů krásných slaďoučkých borůvek, které u nás najde různorodé uplatnění.

Šlehačkové pohárky na chatě jsem ani vyfotit nestačila a doma u sporáku už to frčí.
Metýnka, knedlíky, marmelády, pečené čaje, kelímky do mrazáku a zásoby na zimu přibývají.


Taneční

14. července 2012 v 7:16 Události
Dětství utíká jako splašené. Letošní léto je u nás ve znamení prvních tanečních.
Kurzy tance a společenského chování pro mládež se ve střední Evropě staly velkou společenskou tradicí.

U nás ve vsi tato tradice připadá vždy v době letních prázdnin a sjíždí se k nám mládež z širokého okolí.
Lekce rozdělené převážně na středy a soboty nám sice zkracují prostor pro dovolenkové odjezdy, ale většinou to nikomu nevadí.
Ve velkém sálu sokolovny se fotí hrozně špatně, ale i nekvalitní snímky si pro vzpomínku nechám.



Tak už to v životě chodí, že všechna mláďátka jednou vyletí z hnízda. Až to příjde u nás, určitě mi slzička dojetí ukápne.

U vody

12. července 2012 v 19:26 Jen tak
Léto je zatím jak má být.
Vydatné přeháňky a silné bouřky nás letos sice docela dost častují, ale slunečno a velké teplo se mezi tím neztrácí.
Zatím se nám daří proplouvat mezi dešti a vychutnávat si prázdninových radovánek, do kterých beze sporu patří i voda.
A jelikož vlastní bazén nemáme a k moři tátu nedostaneme i kdybychom penězma ulice mohli dláždit, bereme za vděk příjemným koupalištěm.

A protože jsme tu dlouho nebyli, první čvachtandu si Míša vychutnávala s takovým nadšením, jako by dostala poklad světa.



Jičín 2.

5. července 2012 v 14:55 Hrady, zámky, města
Kolem Rumcajsovy ševcovny jsem v Jičíně prošla snad milionkrát, ale nikdy jsem neměla možnost se v ní stavit.
Buď bylo zavřeno nebo se mi nedostávalo času.
Konečně jsme s dcerou měly času dost a štěstí na otevírací dobu. Prošly jsme ulicí Pod Koštofránkem hned vedle Valdické brány a byly jsme tam.


Zakoupily jsme vstupenky a měly možnost si prohlédnout, jak to u Rumcajse v ševcovně vypadalo v době, kdy ještě nebyl loupežníkem, ale počestným jičínským ševcem.








Ještě pohled na dvorek, kde je k vidění sbírka starodávného 'nádobíčka'.





A nakonec .... :-D

Jičín 1.

4. července 2012 v 16:38 Hrady, zámky, města
Jičín je naším okresním městem vzdáleným 20 km.
Poskytuje největší zaměstnanost, sítě hypermarketů a úřadů lidem v nejširším okolí.
Centrum města je od 60. let 20. stol. vyhlášeno městskou památkovou rezervací.


Městu dominuje Valdštejnovo náměstí se zámkem, Valdickou bránou a podloubím, které má své neopakovatelné kouzlo.


Koho jiného v Jičíně navštívit než loupežníka Rumcajse a jeho rodinu.
My měly dnes s dcerou štěstí a Rumcajse s Mankou jsme viděly procházet ulicemi.


A když jsme měly vyřízeny úřední záležitosti, zašly jsme k Rumcajsovy do ševcovny.
Fotky nemám ještě všechny zmenšené, přinesu vám je ukázat zítra, snad mě sem taky pustěj.