Praha - Kostel Pražského Jezulátka

13. srpna 2012 v 8:21 |  Hrady, zámky, města
Venkov a zahradničení jsem v sobotu vyměnila za velkoměsto.
Vyjeli jsme si na výlet do Prahy, matičky stověžaté, s cílem nejen shlednout kousek historie, ale především navštívit manželovy rodiče a nechat tam starší dceru týden na prázdninách.

Město a venkov jsem tu nedávno v článku porovnávala a tyhle snímky ukazují přesně to, co mi nikdy k srdci nepřirostlo. Takovýhle ruch, spěch a výhled z okna mít každý den, tak mě klepne pepka.



Ovšem zajet si do Prahy jen na skok, okouknout památky, kus české historie, to už je dočista něco jiného.
Naše výletní trasa směřovala k Malé Straně do Kostela Panny Marie Vítězné - jinak zvaného též Kostelem Pražského Jezulátka.



Název se jednoduše odvíjí od sošky malého Ježíška, kterou karmelitánská komunita získala darem ze Španělska v 1.pol. 17.století.
A to je on. Oltář Pražského Jezulátka se vzácnou soškou Ježíška, která upoutává pozornost nejen věřících.
Soška je vysoká 47 cm. Je vyřezaná ze dřeva a potažená barevným voskem. Z uměleckého hlediska jde o velmi vzácnou kulturu tehdejšího Španělska.
Je to nejuctívanější soška Ježíška na celém světě, které se připisuje zázračná moc uzdravování a neobvyklých vyslyšení.


Soška je oblékána do šatů podle barvy příslušného liturgického období. Názory na to, kolik královských oblečků toto Jezulátko má, se různí. Někde se píše kolem stovky, jinde kolem 200 kusů, mnozí se domnívají, že dokonce 365 kusů. Jisté však je, že podle církevního roku se střídají barvy fialová, bílá, zelená a červená a další podle církevních slavností a svátků.
Mezi nejvzácnější patří šatičky od císaře Ferdinanda II. a od Marie Terezie.

V kostele je zároveň malé muzeum Pražského Jezulátka, kde je možné si z blízka prohlédnout jeho originální oblečky a zakoupit figurky Jezulátka v různých velikostech a barvách.
Královské oblečky vystavené v zatemněném prostoru v jednotlivých osvětlených skleněných vitrínkách se mi vyfotit nepodařilo.
Přes nával lidí a špatné osvětlení se mi podařila zachytit alespoň napodobená figurka Ježíška,

několik obrazů na schodišti



a figurky ke koupi.

Na tyhle porcelánové figurky ve velikosti asi 15 cm v každém okolním obchodě by vám tisícovka vůbec nestačila.

Jakmile jsem v kostele vystrčila foťák, manžel mi začal našeptávat, že se tam fotit nesmí. Ulekla jsem se, aby mě někdo neviděl. Začala jsem se rozhlížet, kde je zákaz focení napsaný a co ostatní lidé, ale neviděla jsem nic. Žádná cedulka, žádné blikající fotoaparáty. Prohlédli jsme si tedy kostel, Ježíška i malé muzeum a já přitom stejně pár snímečků nacvakala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | Web | 13. srpna 2012 v 9:21 | Reagovat

No a to mají rodiče Tvého manžela z jedněch oken ještě poměrně slušný výhled do celkem hezké krajiny za těmi paneláky. :-) Už jsem viděla i horší pohledy ze sídlištních oken, i já sama měla léta celkem otřesný výhled. Pak když tam konečně dostavěli Tesco s parkem a fontánou, tak už to bylo veselejší.

Jinak ke kostelu s Jezulátkem - takhle silný kult sošky mne vždycky nesmírně udivuje.
Ale figurka je zajímavá a dobře se obdivuje, zejména těch rozmanitých šatečků, které se neustále převlékají... :-)

2 Ema Ema | Web | 13. srpna 2012 v 20:34 | Reagovat

Ta paneláková šeď je hrozná!:-( Věřím ti, že jsi zase ráda přifrčela domů, kde máš z okna krásný výhled do zeleně a na nedaleký les.:-)
Ovšem vyjet si jen tak na výlet, nasát trochu historie a poznání, to je prima zpestření. :-)
Jestlipak sis něco u Jezulátka přála? ;-)  :-)

3 Amelie Amelie | Web | 14. srpna 2012 v 0:16 | Reagovat

Nádherné fotky, tam jsem nikdy nebyla. zázračná moc uzdravování ? Asi bych se tam měla podívat...

4 Natty Natty | Web | 14. srpna 2012 v 5:57 | Reagovat

Oli, na výlet možná, ale jinak ani náhodou ;-) Pro mě jen do města na nákup je "osypat se" :-D a přitom jsem tam žila 52 let :-( Ale celý život tíhnu k vesnici, přírodě, kytičkám, zvířatům a tak si nyní plním. Ty jsi viděla, prohlédla, ale přece jen doma jsi nejšťastnější, nakonec jako já a mnoho dalších. Pěkných den. :-)

5 Oli Oli | 14. srpna 2012 v 19:40 | Reagovat

[1]: Dík za milý komentík, Babetko. Na park s fontánou máš určitě lepší pohled, než na šeď paneláků

[2]: Pravdu díš, dcero. :-D

[3]: Pověst krásná, otázkou je, jak hodně se splňuje.

[4]: Já taky tíhnu k vesnici. Ale na druhou stranu není město jako město a každé město má i svoje krásné uličky s domečky, kde člověk ani nepozná, že je vlastně ve městě. A koho Pánbůh poceloval a bydlí v takovém zákoutí města a má to blízko do obchodů a do práce, ten v dnešní době jakoby vyhrál v nejlepší loterii. :-D

6 Babeta Babeta | Web | 14. srpna 2012 v 20:50 | Reagovat

[5]: No nyní se už 7 let naštěstí dívám z okna domku do zahrady, Tesco s parkem, fontánou a všechy obludné pražské paneláky jsem nechala 400km daleko... :-)

7 Oli Oli | 15. srpna 2012 v 7:17 | Reagovat

[6]: To ses tedy přestěhovala pořádný lán světa. :-D

8 Babeta Babeta | Web | 15. srpna 2012 v 9:25 | Reagovat

[7]: Ani ne, když je třeba, Pendolino to zmákne za tři hoďky. :-)

9 Hanka Hanka | Web | 15. srpna 2012 v 21:53 | Reagovat

Mluvíš (vlastně píšeš) mi z duše, Oli. Taky bych nemohla žít v takovém blázinci. Když občas do Prahy zajedeme, jsem strašně ráda, když jí zase ukážeme záda! ;-)  :-D
Kostel Pražského Jezulátka neznám, ale mívali jsme doma sošku pražského Jezulátka, ani nevím, kam se poděla. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama