Cesta ze Sněžky

5. září 2012 v 17:47 | Moje túra se snímky |  Na horách
Sestup ze Sněžky jsme zvolili Obřím dolem.
Nejprve jsme sestoupili polskou stranou k jejich Slezskému domu (1400m.n.m.) Tento příkrý kamenitý krpál dal mým kolenům docela zabrat. Míjeli jsme ufuněné davy turistů různých národností, kteří otírajíc tekoucí pot škrábali se nejnáročnější trasou nahoru.



I z kopce je nutná pauza na odpočinek a doplnění tekutin. U Slezského domu jsme zahlédli kousek volného obrubníku a hned se usadili. Lidí tu bylo jak na Karlově mostě. Všichni brázdili hřebeny Krkonoš, nasávali úžasné ovzduší a rozhlíželi se po krásách rezervace s cílem zdolat ten nejvyšší vrchol. Jen náš táta si vedl svou, co prý na Sněžce, když je to jen kamenitý kopec.

Odsud nás čekala 7 km trasa Obřím dolem do Pece. Zdála se nekonečně dlouhá, ale okouzlující.
Tyto mohutné morény (kamenné valy), skalnaté kary (ledovcové kotle) a lavinové svahy vymodeloval Úpský ledovec v době ledové. Je to chráněná přírodní rezervace. Za mého dětství, v době hluboké totality, byla tato cesta uzavřena.



Tenhle nenápadný 'úkryt' je vodárna u Rudného potoka, která byla postavena r.1912 a Sněžku zásobovala vodou.


I když jsou pro náročné vysokohorské turisty více oblíbené horské masivy střední Evropy (třeba Dolomity, Dachstein), nám bohatě tohle courání po hřebenech i údolích stačí. I k těmto ledovcovým masivům jsme vzhlíželi s neopakovatelným úžasem.

Obdivujíc tu krásu a jedinečnost přírody, sešli jsme do rovinky k Boudě v Obřím dole.

Okouzlující dřevěné lavice tu přímo lákaly k posezení.

A tato babočka osiková neustále kroužila kolem Michalky a obšťastňovala ji svou návštěvou.

Kaplička, která upomíná na tragickou událost z r.1897, kdy ze svahu sjely zemní laviny a smetly hornické usedlosti.

Vyasfaltovaná rovinka nás zavedla zpět do Pece pod Sněžkou. Odtud nás do chaloupky stejně vždycky čeká ještě 4,3 km, ale tomu už tak nějak ze zvyku nepřikládáme žádnou váhu.

V Peci se vždycky rádi zdržíme, takže než se rodinka osvěžila zmrzlinou, já měla čas obdivovat květinová aranžmá.



Návrat v pozdních odpoledních hodinách čítal 22 km, které v nohách opravdu cítit byly.
A odpočinek? Ten mi tak nějak není nikdy souzen. Automaticky ještě vždycky stepuji kolem sporáku, abych své hladové zobáčky po náročném dni nasytila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ella Ella | Web | 7. září 2012 v 8:03 | Reagovat

To jste si teda dali zabrat,ale podle fotek to bylo moc moc hezke :-D

2 Natty Natty | Web | 8. září 2012 v 4:59 | Reagovat

Oli, moc hezká fotoreportáž z výletu a že si pak nesedneš musíš dál ? Jo holka zlatá, musíme vždycky, ať jsme spokojené, nespokojené, unavené nebo odpočaté. Hladové krčky čekají a my si nemůžeme jen sednout a čekat :D Pěkný víkend.

3 Hanka Hanka | Web | 13. září 2012 v 22:52 | Reagovat

Úžasná procházka, Oli, hlavně že jsem ji absolvovala vsedě, tohle by moje revmatické klouby nezvládly! ???
Krásné fotky. :-) ... babočka je super! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama