Z konkurzu do kuchyně

2. října 2012 v 8:49 |  Jídlo
Po přednáškách, poradenských aktivitách z úřadu práce a stresujících výběrových řízeních jsem zpátky v kuchyni.

Je neuvěřitelný, jak náročný a psychicky vyčerpávající je vhodnou práci hledat, než ji vykonávat.
To doprošování, škemrání, odpovídání na dotěrné otázky a zkoušení .... brrr, člověk si připadá ponížený a malinký jak veš.
Srdce mi přitom buší, div mi z blůzky nevyskočí a já mám pocit, že to každý slyší. Hlas se mi chvěje, ruce třesou, mozek vibruje a shání pohotové odpovědi.

Za úkol si mám vymyslet objednávku přepravy kamionů a napsat vlastní rukou, abych ukázala písmo a vyhotovit tabulku v grafické úpravě s výpočtem a průměrem cen.
"Mankote!" Volám v duchu o pomoc. "Jak ono to je? Kde je ta ikonka sumy a ohraničení? Vždyť tady mají tři panely nástrojů a já mám doma jen jeden, který vlastně ani k ničemu nepotřebuji."
Chlap jako hora na vedoucím postu mi stojí za zády, rentgenuje moji rozechvělou ruku, další dva nenápadně pokukují a do dveří vchází další uchazečka. Už tak neklidná zkouška je rychle ukončena a šup na další adeptku.

Se smíšenými pocity se vracím zpátky domů. Bilancuji své dovednosti a je mi divné, že jsem byla od práce odtržena. Věděla jsem jak to udělat, jen silná tréma a trochu jiné nástroje k práci mne zdržely. Navíc není potřeba si objednávky vymýšlet. Stačí se přece podívat do archivu na jiné, co všechno v ní nesmí chybět a údaje dle aktuální potřeby obměnit.

A výsledek? Stejný jako celé roky. Zase jsem jen chudší o provolané peníze a proježděný benzín.
Zase si můžu akorát tak zavázat zástěru a jedné mlsné papule upéct větrníčky, aby se mi alespoň pár drobáků z výdajů vrátilo.
To je to jediné, co vám můžu ukázat.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Babeta Babeta | 2. října 2012 v 9:01 | Reagovat

Olinko, myslím, že upéct dobré větrníky a prodat je, je mnohem zajímavější a užitečnější, než dělat objednávky na kamiony. Ničeho nelituj. Síla Tvých dovedností je možná právě v tomto tvoření - jen vědět, jak ho proměnit. Co bych já za to dala, být tak šikovná, jako Ty... V kanceláři by mne už nikdy nikdo neviděl... :-D

2 Ema Ema | Web | 2. října 2012 v 13:19 | Reagovat

No ty teda jsou!! O_O  :-P  :-)  :-) A konkurzy? Tam, kde pracuji já žádné výběrové řízení neprobíhalo. Čas prověřil schopnosti. :-D

3 Vlasta Vlasta | Web | 2. října 2012 v 17:39 | Reagovat

No ty větrníky jsou dokonalý, být tebou tak to bych tedy raději pekla, než dělala objednávky na kamiony :-)

4 Blanka Blanka | Web | 2. října 2012 v 18:21 | Reagovat

No tak teda ty větrníčky jsou nádherné!!!!!
A ty konkurzy...vím,o čem mluvíš.Výběrová řízení už se teď dělají snad i na post uklízečky.Máš pravdu,že jsou to akce stresující,člověka někdy ponižující a sebevědomí deptající :-(
Na závěr vždycky nezapomenou dodat...my se vám ozvem.brrrr.
Oli,já ti držím obě pěsti,aby se pro tebe našla nějaká hezká práce,která by tě aspoň malinko bavila a uspokojovala!!!!

5 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 2. října 2012 v 20:34 | Reagovat

Oli hlavu vzhůru, dnes je takto běžné ucházet se o místo. Dobře to napsala Blanka. Já měla spíše opačný problém, mě chtěli, ale já v tom termínu nastoupit nemohla. Nakonec jsem sehnala práci za pár týdnů nato. No a výsledek, tam kde mě chtěli potom propouštěli - z toho místa kam jsem se ucházela. No a kde mě moc nechtěli, tak tam jsem se vecpala s tím, že budu dělat zadarmo čtrnáct dní  a ať si mě vyzkoušejí. Paní co odcházela do důchodu na mě měla dohlédnout - výsledek? Vzali mě a těch čtrnáct dní mě zaplatili a dali i něco navíc ovšem taky s dodatkem, že to ještě nezažili - soukromá firma - aby se ucházel takto někdo o práci. Celou dobu byla spokojenost na obou stranách, ukončení pracovního poměru bylo z mé strany - nemoc a pak invalidní důchod. No a vzpomínky, občas setkání a dobré vztahy přetrvávají. Dokonce na mě čekali skoro rok zda se přece jen nevrátím. :-)

6 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 2. října 2012 v 20:35 | Reagovat

Jo a ty větrníky ty tedy jsou a nebo věnečky, každopádně kdo umí, ten umí! A ty Oli umíš na 1*** :-)

7 Natty Natty | Web | 3. října 2012 v 6:10 | Reagovat

Oli, musíš si říci, že tam byl zase jeden "blb", co si hrál na chytrého a přitom sám určitě tu objednávku neumí vyplnit. Já vím, že útěchou děti nenakrmíš, ale alespoň s tebou sdílím tvoje starosti a to se pak zdají malinko menší. Moc bych ti přála, abys práci našla, neboť jsi šikovná a umíš toho hodně, o čemž svědčí i tyto nádherné větrníky a jak nejsem na sladké, hned bych jeden lupla. ;-) Oli, stále budu držet palečky a ono se to jednou podaří...Pěkný podzimní den. :-)

8 Oli Oli | 3. října 2012 v 20:12 | Reagovat

Děvčata moje milá, moc vám všem moooc děkuji za pochvalky a podporu. Velmi jste mě svými milými slovy podpořily, sotva jsem si vaše komentíky přečetla, hned se mi na duši ulevilo.

[1]: Babetko, rozdíl mezi mými větrníky a objednávkami je rozdíl zásadní. Zatímco to první je melouch zoufalého nahánění několika kaček, to druhé je pracovní smlouva, stabilní výdělek, odpracované roky a šance na důchod.

[2]: Jsou vynikající, jak se říká 'nebe v hubě' :-D No jo, bez šance nejdou ani schopnosti prověřit. Já na to mám hroznou smůlu. :-?

[3]: Už jsem se v cukrárnách poptávala, že bych změnila profesi, ale všude mají za jedno plno a zadruhé nejsem cukrářka, takže nechytám.

[4]: Blani, máš pravdu, post uklizečky jde v současnosti nejvíc na dračku. A už jsem se setkala i s tím, že má umět anglicky. Asi aby mohla v angličtině poslat do háje každého, kdo se jí motá pod koštětem. :-D

[5]: Maruško, díky za popis zkušeností. Nabídnout 14 dní práce zadarmo, to slyším prvně. Možná dobrý nápad, ale dneska už to stejně funguje jinak. Každý zaměstnavatel, který zaměstná uchazeče z úřadu práce dostává za to od státu každý měsíc půl roku 8 tisíc. Takže vyčůraní zaměstnavatelé střídaj nové uchazeče jako ponožky a hezky jim to nese. Já bohužel nedostala šanci ani na měsíc.

[7]: Díky Natty, umíš člověku vnést úžasné světlo do smutné duše. Jenže takhle já doufám a uklidňuji se 8 let. A že jsem šikovná? To právě nejsem, když nejsem schopna se uplatnit, svoje schopnosti 'prodat'.

9 Babeta Babeta | 3. října 2012 v 21:49 | Reagovat

[8]: No myslím, že všechno je relativní a ničí budoucnost v současné ČR není jistá :-D Já například od roku 1989 přišla o práci už celkem třikrát. Poprvé jsem letěla hodně velkým obloukem z Tesca, to když už jsem byla za pokladnou po 9ti měsících, kdy jsem pracovala na 13ti hodinových směnách hodně vyčerpaná, což se "bachařce" naší směny nelíbilo a už jen čekala na moje první pochybení. Podruhé a potřetí jsem dostala v dalších firmách vždy výpověď z reorganizačních důvodů. Světová hospodářská krize holt žádá své oběti. Všechno jsem přežila a teď už se z každé životní situace snažím vytěžit spíš to pozitivní. V současné době jsem opět na cestě k něčemu - doufám lepšímu. :-) A říkám si - každá věc pod nebem má svůj čas. Takže už jsem vklidu. Můj život má v rukách ten nahoře.
No a svůj blog jsem se rozhodla ladit opravdu tak, jak to tam vidíš. Pozitivně. Pro potěšení ostatním. Moje starosti tam nikdo neuvidí.

10 Ella Ella | Web | 3. října 2012 v 22:54 | Reagovat

Ty vetrniky teda jsou ,hned bych si jeden mozna i dva dala. :-D Budu drzet palce aby jsi dostala praci ve ktere budes spokojena a bude te bavit a samozrejme i dobre platit :-D

11 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 6. října 2012 v 0:42 | Reagovat

[8]: Oli možná jsem dostala tu práci také proto, že bylo třeba na ranní vstávat ve dvě v noci. Po půl třetí mě jel autobus. Po třetí hodině přijelo zboží noviny a časopisy a bylo vše potřeba vybalit a staré sbalit, doplnit zboží. No pracovala jsem oficiálně 7h ve skutečnosti 9hodin. Já vím řekneš si a to bych nedělala, já ano vše mě zaplatili a já chtěla pracovat. Odpolední jsem měla od 12h do 18h - pak po pracovní době uklid a tak mnohdy bylo skoro 18.30h a já končila, v sobotu a neděli ranní a pak až do pátku opět ty dlouhé ranní v kuse 12 dní. To jsem byla ráda, že mám práci a před důchodem těsně zůstat bez práce jsem nechtěla. Naštěstí finančně v předešlém zaměstnání jsem měla dost velký výdělek na výpočet důchodu - ale pracovala jsem tehdy pátky svátky v nepřetržitém provozu. No občas musí člověk zuby zatnout. Jak už jsem psal vycházela jsem s majiteli velmi dobře a finančně jsem i tak nestrádala. Dokonce jsem měla dovolenkový plat i vánoční. Ono občas člověk musí zatnout zuby než se prosadí. Já kdysi učila v MŠ a skončila jsem v nepřetržitém provozu - z finančních důvodů - zůstala jsem sama s dětma. No a peněz bylo třeba, ovšem ne každý by to udělal a znám hodně případů. Oli a ty peníze co vydělám ve volební komisi stejně využiji na telefony a provoz PC pro náš klub. :-)

12 Natty Natty | Web | 7. října 2012 v 6:46 | Reagovat

Oli, nakoukla jsem, opět uloupila větrníček a popřeji pěknou neděli a i když dnes venku prší, je krásně a tak si užij hezký den a naplň lednici zeleninou :D  :D

13 Lucie Lucie | Web | 9. října 2012 v 13:11 | Reagovat

Oli, neztrácej naději! ;-)
Větrníčky vypadají báječně, škoda, že alespoň jeden jediný nemůžu z toho monitoru vydolovat! :-D Takový domácí větrník no to musí být dobrota, tečou mi sliny! :-D

14 Hanka Hanka | E-mail | Web | 13. října 2012 v 22:59 | Reagovat

Tohle jsem nikdy nezažila, Oli, ale mám v živé paměti, když hledal zaměstnání můj syn, to byl horor. Chodil od jednoho pohovoru k druhému a připadal si jako trotl. :-?
Nezoufej a nevzdávej se! :-)
Tvoje větrníky jsou luxusní, měla bys zásobovat nějakou cukrárnu. :-)

15 oznamovac oznamovac | Web | 22. listopadu 2012 v 8:14 | Reagovat

<p>Nedávno jsme si nechali postavit kuchyň od firmy Potrusil a musím říct, že na kuchyně to jsou opravdoví machři. Vaření v moderní a kvalitní kuchyni je opravdu mnohem zábavnější, než tomu bylo v té staré. Mrkněte na jejich stránky <a href="http://www.potrusil.cz/kuchyne" title="Kuchyně">http://www.potrusil.cz/kuchyne</a></p>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama