Listopad 2012

Dobroty pro nás i pro sýkorky

26. listopadu 2012 v 21:18 Jídlo
Co jiného člověka nejvíc uspokojí nežli oblíbené dobrůtky do bříška.
Není hodiny, aby u nás všichni nečučeli do lednice jak do vitríny. Tak jsem upekla zas jednu obyčejnou třenou roládu. Namazala jsem ji jen domácí rybízovou marmeládou a zakysanou smetanou, takže byla rychle na světě.

Jenže se na něm zdržela sotva dvě hodinky a byla pryč. A zas všichni čučeli nanovo a já zas nastoupila ke sporáku a upekla štrůdl.

Také sýkorkám došla jejich oblíbená lojová koule a tak jsem jim také udělala novou. Ťukají do ní od časného rána do tmy. K tomu jim do krmítka pravidelně i sypu a tak mám krmítko stále hezky navštěvované.

Tahle modřínka vydržela v krmítku hezky dlouho. I když na mne občas nevěřícně nakoukla, přece jen si dodala odvahu, neuletěla a zobala jako o závod.




Celé léto jsem je takhle krásně zblízka neviděla, tak se jich teď nemůžu nabažit.

Víkendové leháro

19. listopadu 2012 v 16:14 Jen tak
I když už se za dveřmi pomalu plíží advent, zatím si s Vánocema (krom dárečků) žádné velké násilí nedělám.
Ani víkend proto u nás nebyl nijak stresový. Okna a záclony už mám umyté a ostatní příjde po troškách jako vždycky.
Zatímco mladší dceru teplota trochu svalila, se starší Janinou jsme se venku na kolách hezky vyluftovaly.

S chutí jsme si pak všichni s radostí pomlsali. Sladkosti jsou naše nepostradatelné náboje. Manžel bez nich nevydrží ani dva dny. Sušenky moc nekupuji a než znova něco napeču, ujídá mi ve spíži sladká povidla a čokoládu na vaření.

Obyčejná piškotová roláda a jablkové pohárky zmizely v tu ránu jak pára nad hrncem.


Přitom jsme si trošku pohráli

a užili si představeníčko sýkorek.



Další vlastnoruční dárečky

17. listopadu 2012 v 16:36 Ruční práce všeho druhu
Nesu vám ukázat další dárečky, které jsem vytvořila.
Pro švadlenu asi hračka, já se s tím však trošku mordovala, ale s výsledkem jsem spokojená. Obzvlášť, když jsem všechno udělala ze zbytků a prakticky mne to nestálo vůbec nic. Sestřenice mi vždycky říká, že dělám z prdu kuličky.
Tak se na ty "kuličky" podívejte.
Usmívající se

Kapsář do pokojíčka je ze zbytků riflovin, protože kalhoty na vyhození stejně vyhodit lituji.


Sáček na bylinky je ze zbytků látek na lůžkoviny.

Futrál na brýle. Čistě bavlněná látka byla původně šatová zástěra po babičce. Z ní jsem dělala holkám pěknou širokou sukni před mnoha lety. I ty odstřižky ze sukně mi však bylo líto vyhodit, tak teď jsem je po letech vyštrachala. Zip vypáraný z čehosi mě pořádně zapotil. Stále mi z něho utíkal filcový vnitřek futrálu, takže jsem ho párala několikrát.

Dárečky z vlastní dílničky

11. listopadu 2012 v 20:18 Ruční práce všeho druhu
Vymýšlet a shánět vánoční dárečky je pro mne to nejnáročnější.
Přestože jsou obchody nacpané všude a vším a člověk by z fleku mohl utratit majlant (kdyby ho měl) neznamená to, že drahé dárky zaručí vždy to správné potěšení. Mnohdy druhého potěší i maličkost, hlavně když cítí, že je darovaná s láskou a od srdíčka.
A přesně proto si pár drobností pro své blízké připravuji.

Pro svoji maminku a babičku v jedné osobě jsem spíchla tento polštářek.
Nejprve jsem ušila vnitřek a vyplnila ho molitanovou drtí. Viděla jsem sice v prodejně Vesna molitanovou drť za 90,- Kč, ale z posbíraných molitánků v penáči rozdělujících horzny vína jsem si vytvořila vlastní.

Pak jsem na to ušila povláček s kanýrkem.

Měl by ozdobit pohovku a zpříjemnit odpolední siestu se vzpomínkou na mne.

Košík z papíru mi dal zabrat. Nejsem v tomhle pletení vůbec zručná, ale s vypětím sil je tento na světě a doufám, že bude mamce také užitečný. Napoprvé ponese menší balíčky.

Další polštářek je pro rodinného známého. Může být zcela obyčejný, může být příjemně voňavý, když se do připravené kapsy zastrčí voňavé větvičky. Na obrázku je jen ukázka tymiánu. Jestli nějaké voňavé větvičky seženu nemám potuchy.

Hotový výsledek.

Další věcičky mám ve fázi postupné výroby ještě neudělané. Když se mi podaří a budete chtít, ukáži vám je později.

Ubrus - dokončení

5. listopadu 2012 v 10:33 Ruční práce všeho druhu
Mé dlouhodobé vyšívání se dočkalo závěru.
Konečně se mi podařilo dovyšít i začistit ubrus průměru asi 110 cm. Je to zatím moje největší výšivka. Použila jsem na ni bavlněnou látku po babičce. Jednotlivé motivy vzorků ledaskde vyhledané jsem si poskládala a na látku překreslila obyčejnou tužkou.
Radostně se kochám ze své práce a říkám si, že snad po mně jednou něco zbyde.
Usmívající se

Prostřu si ho na stůl v obýváku na začátku adventu.