Prosinec 2012

Stále se vánočníme

29. prosince 2012 v 9:37 Vánoce
Zazvonění zvonečku a rozbalení dárečků u nás neznamená konec Vánoc.
Naopak. Dovršené těšení na vrcholu pyramidy si s radostí stále užíváme.

Hodnotíme úžasný vánoční koncert na zlatou neděli, který naše Jani bere jako gratulaci a třešničku na dortě ke svým narozeninám.

Hýčkám si nový vánoční ubrus, který kupodivu ze Štědrého večera zůstal stále ještě čistý.

Stále světýlkujeme ...

Letos máme po asi šesti či sedmi letech rozložený umělý stromeček. Stále ho okukujeme, prohlížíme a hodnotíme ozdobičky a vypravujeme si, jaké byly Vánoce za mého dětství.

Stále se radujeme z dárečků a dokud se nepřehoupne leden a povinnosti se nevrátí do starých kolejí, necháme se ještě vánočním časem unášet a hýčkat.

I Vám přeji, ať duch radostných a šťastných Vánoc vás stále ještě ovládá a ať vstoupíte do nového roku tou správnou nohou. Ať se Vám všem daří v rodinném i profesním životě, ať se těšíte dobrému zdraví, spokojenosti a lásce.

Kouzlo Vánoc nese se kolem, prostoupí námi i celým domem ...

23. prosince 2012 v 11:58 Vánoce
Ať Vám Vánoce všechno, co chcete dají,
ať všichni kolem Vás radost mají.
Ať Vás v novém roce tak pěkné věci čekají,
že se Vám o nich ani sny nezdají.

Šťastné a veselé Vánoce Vám všem
přeje Oli

Vánočka

21. prosince 2012 v 16:12 Události
Ačkoli už název napovídá, že jde především o vánoční pokrm, stala se tato "pletýnka" celoročním jídlem.
V sámošce bývá pravidelným zbožím a já ji doma také peču i během roku. Nejčastěji si ji s sebou bereme na chalupu do Krkonoš. Má dlouhou trvanlivost, je lepší než sušenky. Ke snídani, svačince i kávě je prostě ideální.

Dočetla jsem se, že historie vánočky sahá až do 16. století. Tenkrát směly péct vánočky jen pekárny se zvláštním povolením, protože tehdá vánočka sloužila především jako dar pro tehdejší šlechtu a úředníky.
Teprve od 18.století se vánočky začaly péct i doma. Recepty se dodnes dědí z generace na generaci a existuje tak nespočet variací.

I pečení vánočky provázela řada zvyků.
Například se do ní zapékala mince. Kdo ji pak při krájení našel, měl zdraví a bohatství na celý rok "zaručeno".
Dalším zvykem bylo, že hospodyňka, která zadělávala na vánočku musela být oblečená v bílé zástěře a šátku. Nesměla přitom mluvit a při kynutí těsta musela vyskakovat do výšky. Pokud se vánočka spálila nebo praskla, věštilo to nezdar.
Pečení vánočky tedy nikdy nebylo jednoduché.

I její pletení mělo svůj přesný smysl. Mělo za cíl ochránit nás před zlými vlivy.
První patro složené ze čtyř pramenů mělo symbolizovat slunce, vodu, zemi a vzduch.
Druhé patro složené ze tří pramenů mělo představovat rozum, vůli a cit.
Poslední dva prameny spojují vědění a lásku.

Ve svém okolí znám spoustu žen, které vánočky upéct neumějí a mají tu výhodu, že ji dnes mohou koupit na každém rohu. Já jsem kupovanou vánočku už párkrát dostala ochutnat. Musím říct, že někdy chutnala jak piliny, někdy ušla, ale moje domácí je přece jen moje domácí a budu se jí držet.


Popojeli jsme ...

18. prosince 2012 v 7:46 Vánoce
Poslední týden před Ježíškem je finišující všude.
Ani u nás tomu není jinak. Udělaly jsme s holkama vodnické cukroví a vosí hnízda, krémy na slepování stále ještě čekají na poslední chvili.

Míša konečně dovyšila ubrousek pro babičku, takže dárek skutečně bude. Že by na blogu překvapení zahlédla nehrozí, protože počítač nemá.


Na starožitný stůl po předcích jsem si rozložila svůj nový ubrus vlastní výroby a o třetí adventní neděli jsme si při svíčkách zazpívaly.

- třeba tuhle -
"Hvězda už je oprášená
a v kolíbce trochu sena,
ať celou noc hezky spí
jezulátko maličký ...."

... prší a zima mizí

15. prosince 2012 v 16:07 Jen tak
Ještě Vánoce ani nezačaly a už se nám zima ztrácí před očima.
Dnes celý den prší a prší, ze sněhu už je pořádná břečka.
Krásy zimy jsem si sice stačila vyfotit, ale každý pohled z okna je pro mne pořádným zklamáním.




Doma dostává cukroví tu správnou podobu.

Tvořivosti ještě stále nemám dost. Udělala jsem v bílé zimní šňůru, která visí v okně

a svícen. Chtěla jsem zpracovat srpnové, stále neuvadající větvičky z dceřiny věnečkové kytice (jsou to ty široké lístečky) a sušené růže, které už trošku ztrácení barvu.
O zítřejší stříbrné neděli si zapálíme třetí svíci a budeme prosit svatého Petra na nebesích, aby nám vrátil bílou zimu.

Zima je tady, Vánoce se blíží

12. prosince 2012 v 7:49 Jen tak
Šedé stránky zimy a předvánoční stres si vůbec nepřipouštím k tělu. Právě naopak. S otevřenou náručí vítám mrazík s bílou peřinou a na Vánoce se těším jak malé děcko na dudlíka.

Do našeho vchodu v paneláku jsem vyrobila pár dekorací.
Tahle je z umělého materiálu, mohla by tam viset celoročně.

Tady jsou živé větvičky. Po Vánocích to předělám na jarní ozdobu.

Vchodové dveře máme celé skleněné s bezpečnostním sklem a zeď je 20 cm pod polistyrénem, což není na zatlučení skobičky, tak jsem věnec pověsila jen na šroubek k ceduli.

Nedostatek světla venku vede naše nitro k chmurným a kolísavým náladám. S příchodem mrazíku a sněhových vloček se však můj mozek dostává do radostné harmonie dobrých nálad. Světlo naberu venku na čerstvém vzduchu a doma přidám horký čajík se světýlkama.




A samozřejmě nechybí vánoční přípravy a pečení cukroví. Zatím peču korpusy, které budu postupně dozdobovat.

Nadílka od Barbory

5. prosince 2012 v 11:59 Události
U nás se před Vánocema děti těší ze dvou nadílek. Od Mikuláše a ještě před ním 4. prosince od Barbory.

Pověst
Podle legendy byla na počátku 3. století Barbora krásnou dcerou bohatého kupce žijící v Nikomédii (dnešní Turecko). Matka jí zemřela velmi brzy a otec byl zapřísáhlý odpůrce křesťanů. V úmyslu dceru ochránit před "špatným" světem a nápadníky, zavřel ji do luxusně vybavené věže, kterou postavil vedle domu. Přesto jeden ze sloužících obrátil Barboru na víru. Otec však zlostí sťal dceři hlavu mečem. V té chvíli vyšlehl z jasného nebe blesk a otce na místě usmrtil.

Patronka
Svatá Barbora se stala patronkou mnoha řemesel a taky ochránkyní všech, kteří mají co do činění se střelným prachem a zbraněmi. Její podoba byla proto často vyryta na hlavních děl a zobrazována na praporcích.
Byla také uctívána jako ochránkyně proti smrti bleskem, bouřím a požárům.

Zvyky
- Jiným zvykem bylo řezat větvičky do vázy a na každou pověsit jméno chlapce, jež dívce byli sympatičtí. Věřilo se, že se stane nevěstou chlapce, jehož jméno je na první rozkvetlé větvičce.
- Další variantou "barborek" byla pověra, že kolikátý den "barborka" vykvete, v tolikátém měsíci potká dívku štěstí.
- Kvítek z barborky ukrytý za sněrovačkou měl přivábit chlapce, kterého dívka nosila v srdci.
- Na Šumavě věřili lidé, že mohou rozpoznat čarodějnice pomocí kvetoucí větvičky, jež vzali s sebou na půlnoční.
- Jiná pověra praví, že dívce, jež není čistou pannou, větvičky nevykvetou, proto dívky větvičky schovávaly ve svých komůrkách.

Návštěvy
V dávných dobách chodily na sv. Barboru různé masky. Ve středověku se prolínaly bujaré oslavy spojené s magií s křesťanským uctíváním světice. Později se provozovala divadelní představení o osudu Barbory.
19. století chodívaly po vesnících po domech Barborky - ženy a dívky zabalené do bílých prostěradel či šatů se závojem či rouškou přes obyličej, aby vzbuzovaly hrůzu (bílá je symbol čistoty a nevinnosti Barbory). Někde se objevovaly i v oděvu jeptišek s dlouhými rozpuštěnými vlasy a věnečkem na nich. Většinou chodívaly po dvojicích či trojicích, z nichž jedna nesla v ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím na obdarovávání malých dětí, druhá metlu nebo vařečku na zlobivé děti. Před domem zaklepaly na okno a tiše vstoupily. Zazpívaly píseň o svaté Barboře, podělily děti a šly dál. V jejich písních se objevovaly celé verše ze starých her o Barboře. Někdy chtěly, aby se děti pomodlily a strašily je přitom huhláním "mulisi, mulisi", což byl původní zkomolené "modli se, modli se". Později chtěly od dětí písničky nebo básničky podobně jako Mikuláš.
Podle legendy je na zem sesílal svatý Petr ve zlatém povozu.


Dnes
Dnes se Barborky potkají jen vyjímečně, nahradil je o dva dny "pozdější" Mikuláš s podobnými zvyky. Na Barbořino nadělování se skoro všude zapomnělo a už málo kdo o tomto starém zvyku ví.
U nás v Podkrkonoší tento zvyk ještě nevymizel. Barbory sice přestaly jako masky chodit po vsích, ale jejich tradice nadělování dětem zůstala. Tajemná dáma, kterou nikdo ani nezahlédl, zanechává za oknem punčochy plné dobrot. Nebo taky uhlí, pokud dítko zlobilo.
Děti si v předvečer nastavují na okno punčocháče a druhý den ráno, 4.prosince, najdou nadílku.




Je vymalováno ....a začal advent

3. prosince 2012 v 9:54 Vánoce
Celý týden jsme měli ve vchodě paneláku malíře, kteří nám zkrášlovali zdi. Akorát s příchodem adventu máme hotovo. Všechno už je nové, čisté, uklizené.

Na dveře jsem si pověsila adventní věnec vlastní výroby. Udělala jsem si ho z buxusu, loni se mi báječně osvědčil. Jen uschne, ale neopadává, lístky se nekroutí. Vydržel mi až do jara. Krom mašličky ze síťky od pomerančů je zdobený přírodním materiálem.


A doma jsme si u první svíčky s holkama zazpívaly.
Věnec mám letitý, umělý, protože živý v teple vadne a opadává už po pár dnech. I z umělého materiálu je to moje výroba. Letos jsem si ho vylepšila skleněnými kalíšky na svíčku.

První zapálená svíčka tedy svítí. Čas těšení a příprav na Vánoce je zahájen.
Máme ten hezký zvyk zpívat a zapalovat adventní svíce hrozně rády. Má svůj vnitřní smysl.
Rozsvícené svíce jsou symbolem světla, pokoje a radosti, kruhový tvar věnce vyjadřuje společenství lidí a zelené větvičky znázorňují život uprostřed zimní spící přírody.

Venku jsme sice pořádně vymrzly, ale mráz k Vánocům patří.
Tento záběr je ze sousední vsi v sobotu, kde Míša se sborem zpívala. Je to ta ve předu v modré bundě, červených kalhotech a bílým kulichem se střapcem.

A toto je nedělní zahájení adventu z naší vsi. Tam také Míša zpívala.


Výrobky z keramiky

1. prosince 2012 v 13:50 Ruční práce všeho druhu
Když se u nás v místní knihovně konal keramický kroužek, přihlásila jsem se. Původně bych raději volila kroužek šití, abych se zdokonalila a naučila dělat střihy, ale protože o to u nás ženy neměly žádný zájem, nekonal se.
Šla jsem tedy s holkama na keramiku. Jednalo se o tři sobotní dopoledna. Poprvé v životě jsem se patlala v keramické hlíně. Vůbec jsem netušila, jak taková práce jde, co obnáší, co je k ní potřeba za pomůcky.... zkrátka jak takové dílo vzniká.
Ze začátku nám to modelování vůbec nešlo. Připadaly jsme si levé jako šavle. Dlouho jsme se patlaly na prázdno, než nás chytil patřičný fortel ke konkrétní práci.

Povedlo se mi toto ozdobné kolečko

a nástěnný držáček na kytičku

Míša vytvořila rybičku, na kterou sype oříšky.


a Janina hvězdičky.

Místo nakonec našly na lustru.

Kdybychom do těch kroužků chodily pokaždé, kdykoli se pořádají, určitě bychom se k nějaké větší zručnosti vypracovaly.
I když kroužek nebyl drahý, účtovalo se 50,- Kč na hodinu (tedy dopoledne) i s materiálem, suma se nám za tři dny pro tři členy vyšplhala hned na 450,-. Bohužel takové peníze u nás potřebují důležitější uplatnění a tak to pro nás byla první a zároveň poslední zkušenost.