Leden 2013

Futrálek a bruslení

28. ledna 2013 v 9:06 Jen tak
Kdysi jsem dostala od kamarádky futrálek na kapesníček. Velmi praktická záležitost, aby se kapesník neválel v tašce či batohu jen tak mezi věcma a u peněženky, aby zůstal neumatlaný a hygienicky čistý.

Většinou v období léta, kdy mám na sobě šaty, sukně a tílka, kapsa pro kapesník nikde žádná, ho nejvíce využívám. Leta letoucí ho přehazuju podle potřeby z jedné tašky do druhé a nebyla jsem schopná si udělat další.
Konečně jsem se odhodlala. Vyštrachala jsem zbytky přízí a ač háčkování není moje silná stránka, uháčkovala jsem další.


A protože už na tento týden hlásí předpověď značnou oblevu a velké oteplení, chtěla jsem si užít ještě zimy na plný pecky. Vyrazila jsem s holkama do své rodné vsi (vedlejší vesnice) na venkovské kluziště.
Dokud je bílo a mrazík, dokud je zima, chceme si ji vychutnat.



Vesta

24. ledna 2013 v 20:08 Ruční práce všeho druhu
Původně jsem měla v plánu uplést Míše do Vánoc vestu.
V tom předvánočním shonu jsem to však nestihla a jako o závod jsem ve štrykování pokračovala až teď v lednu.

... finiš se blíží ... ještě olemovat průramky a přišít knoflíky

a konečně je vesta hotová. Nic extra, jednoduchý vzorek - dvojitý hrách.


Ještě poslední fotka u stromečku a po Vánocích už dnes nemáme ani památku.

Expedice Apalucha je připravena k výstupu

22. ledna 2013 v 8:23 Na horách
Tahle hláška z filmu S tebou mě baví svět je u nás velmi oblíbená.
Jen začnu chystat "nádobíčko", vařit a balit na víkendovou lyžovačku, už se line ze všech koutů.

Kdepak sobotní pospávání a válení v pelíšku. Jakmile příjde víkend na horách, sobotní budíček je ještě za tmy. To i kohouti ještě vychrupují. Sotva za sebou zabouchnu dveře bytu a prásknu do bot, všechny problémy, starosti a trápení ze mne spadnou. A čím víc se blížíme k cíli, tím víc mi dušička skáče radostí.



Pěší výstup 1,3 km dá sice s nákladem zabrat, ale ta možnost kráčet pohádkově bílou krajinou je k nezaplacení.

A když se člověk nemusí po kolena brodit sněhem, cesta je skvěle vyhrnutá a pod botama snížek vrže radostnou písničku, stoupá se docela dobře.

Vcházíme za hranice Krkonošského národního parku a myšlenka brzkého cíle nám dává křídla.


Rozhlížím se kolem a zhluboka dýchám. Teploměr tu ukazuje -11°C a mě hřeje 10ti kilový batoh na zádech. Neustále zastavuju, v rukách přehazuju lyže, hůlky a foťák, abych si tu nádheru mohla zvěčnit.



Jsme u cíle. "Ahoj chaloupko naše milovaná, tak jsme zase u tebe." Voláme s holkama jednohlasně na dřevěnou roubenku, která vůbec není naše, ale podniková.

V očích mi plápolaj ohníčky radosti. Sotva jsem se vydýchala, hurá na svah. Tady jsem ve svém živlu, tady jsem nejraději. S foťákem na krku hobluju stráň. Čerstvý, panensky netknutý prašánek za námi vlaje. Je to nádhera. Ten slastný pocit je k nezaplacení.




Nechce se nám z toho ráje do civilizace, ale návrat je nekompromisní.
Míša se nevzdává, i poslední okamžiky na horách vnímá celým tělem a volá:

"Tati, já bych chtěla být hadem".
"Proč hadem?"
"Protože když had jde, tak u toho leží".
Smějící se


Přišla zima do vsi

17. ledna 2013 v 8:33 Zimní krajina
Když sněhová peřina zasype kraj
a všechno se třpytí při svitu sluníčka,
to zavládne v srdci mém naprostý ráj
a v duši se rozezní zimní písnička.
......................

Předpověď prorokující sníh nejen na horách se vyplnila. Konečně i k nám dorazila zima a zahalila kraj do bílého.
Časně z rána vyjela vyhrnovat těžká technika.

Vypravila jsem holky do školy a vylezla ven nakupovat. Ta bílá nádhera se mnou zamávala.
Focení režimem na sníh zbarvuje fotky do modra.


Vyprostila jsem auto ze sněhobílého kožichu a vyhrnula kolem něj

a pak ještě u vchodu a schody u samoobsluhy i s úzkou cestičku přímo ke dveřím. Brodit se hned zrána pro rohlíky a mít ucourané boty i nohavice mně zrovna nevyhovuje. Pohodlná vyhrnutá cestička je ideální, proto se o ni vždycky postarám, když se k tomu nikdo nemá.

Pak už jsem se jen kochala krásou.







Další várka sněhu je hlášená, tak snad se zima přece jen vydaří, jak má.

Zase jsme kompletní

13. ledna 2013 v 18:17 Jen tak
Po týdenním lyžařském výcviku se nám Janina vrátila z Krkonoš. Jsme doma opět v kompletní sestavě.
Celou tu dobu jsme u nás měli počasí naprosto bídné - samé deště, mlhy a vítr. Pravá zima nikde. Dokonce ani na těch horách nehlásili dobré lyžařské podmínky. Mnohá zimní střediska přežívala v podstatě jen z umělého zasněžování, ale i tak musela některá sjezdovky uzavřít.

I přes tu neskutečnou bídu se lyžák přece jen povedl a dokonce i na sjezdovce s přírodním sněhem. Bez vyčuhující trávy a kamenů se všichni vyřádili jak na sjezdovce, tak i na běžkách. Téměř každodenní sněžení jim sice sluníčko a blankytné nebe nepřineslo, ale zážitky v pohádkově zasněžené krajině ano.



Utržená podrážka na běžkařských botách v terénu sice nepatřila k příjemným zážitkům, ale že botu učitelka pohotově obmotala náplastí mající u sebe, nemusela Janina klusat za peletonem v ponožkách.
Horší vadou na kráse pro tuto třídu byl úraz jednoho žáka. Při nešťastném pádu si zlomil klíční kost a rovnou ze svahu byl odvezen do nemocnice. V nějakém tom sádrovém krunýři už se zotavuje doma. Prý bude brzy v pořádku.

Dceru jsme vítali s nadšením a samozřejmě taky s dobrotami. 23 větrníčků zmizelo jako, když bičem práskne. Kdyby taky jejich výroba byla tak rychlá, to by bylo něco.

A zima? Nejvyšší čas, že konečně dorazila. Tedy zatím jen mráz bez sněhu. Pro přírodu sice holomrazy zdravé nejsou, ale předpověď slibuje i sněhánky, tak se snad dočkáme. A když nedočkáme, budeme to muset vydržet. Hlavně, když na horách bude bílo. Vyrazíme na chaloupku.

Zpátky v realitě

8. ledna 2013 v 7:51 Jen tak
Vánoční snění už je několik dní nenávratně pryč.
Návrat do starých kolejí byl trošku těžkopádný, ale člověk je tvor přizpůsobivý a vydrží hodně.
Takže zatínáme zuby a jedeme dál.

Postupně doma uklízím vánoční dekorace a myslím přitom na dceru Janinu, která je se školou v Krkonoších na lyžáku.
Největší starost mi dělal sníh, kterého tam dosud moc nebylo. Jen střediska s umělým zasněžováním hlásila jakž takž dobrý provoz. Jakmile jsem se dozvěděla, že tam sníh mají, že krajina září jako v pohádce, srdce se mi rozbušilo radostí.
I když my jsme dole na blátě, držím palce, aby alespoň na horách byla zima jako na obrázku.
Takovou já mám neradši. Zažene všechny chmury a s radostí u srdce se životní trable přece jen lépe zdolávají.


Opět jeden nový rok ...

2. ledna 2013 v 11:30 Jen tak
Tak jsme zase vyměnili kalendář a jedeme od začátku.
K tomu máme opět zvýšenou laťku nezaměstnanosti a DPH, které nám zdraží všecičko, na co se jen podíváme.
Tak hlavu vzhůru, boj o přežití právě začíná.