Únor 2015

Peču zdravěji

27. února 2015 v 17:25 | Moje foto s komentářem |  Jídlo
Loni jsem se dostala do kolektivu žen, které vařit a péct opravdu umí.
Od té doby, co jedna z nich kvůli obezitě a zdravotním komplikacím s obrovskou trpělivostí z gruntu změnila svůj jídelníček a životní styl, ovlivňuje tím i ostatní.

"Dáš si čaj s jedem nebo bez jedu?" Ptá se každý den, když se s pravidelností stará nejen pro sebe o pitný režim a tím 'jedem' má na mysli bílý cukr.
"Když tě honí mlsná, dej si mrkev ...." Pokračuje tato neprofesionální odbornice na výživu.
Jakmile takové řeči člověk slyší každý den, už má brouka v hlavě a chtě nechtě ho to ovlivní. Aspoň trochu.

Černou listinu jsem si nezavedla, abych své hříchy odčiňovala urputným běháním a dalekokilometrovými jízdami na kole. Nějaké ty "dobré návyky" - ubírat cukr v receptech, nepřeslazovat, nesladit šlehačku, bílou kávu atd., používat bylinky a zeleninu ze zahrádky mi funguje dávno.
Ale co se mi zalíbilo a čím jsem náše stravování vylepšila je zdravější mouka.

Mouka je zastoupená všude a ničím ji nenahradíme. Klasickou bílou mouku, která neobsahuje žádné vlákniny a vitamíny a je považovaná za tichého zabijáka, jsem omezila a začala využívat mouku zdravější.

Především mouku žitnou celozrnnou, která se vyznačuje vyšším obsahem vlákniny a minerálních látek např. vápníku, fosforu, selenu, zinku, železa a hrubší konzistencí.




Pomaloučku zkouším i jiné druhy, ale opatrně. Každá se na všechno nehodí, děti změnu s nedůvěrou poznají a taky na venkově nejsou samoobsluhy nabité výběrem jako supermarkety ve městech.

Pochlubit se letos můžu celoroční bylinkou - petrželkou. Do polévky, na chlebíčky, do pomazánek používám celý rok čerstvou petrželku. Venku v truhlíku za oknem mi vydržela k dispozici celou zimu.


Doma mi dělají radost kvetoucí kytičky.
Ibišku rozkvétá druhé poupě, z vázy září amarylis s pěti květy a sněženky ze zahrádky jsou prvním typickým poselstvím jara.


Pozdravuji všechny a přeji všem pěkný, klidný víkend.

Zimu si užívám

21. února 2015 v 16:55 | Moje foto s komentářem |  Na horách
Po posledním nahlédnutí k vám, blogovým kamarádkám, jsem se po půl roce konečně urvala "vyrazit" taky na blog.
Řeknu vám, dalo mi pořádnou fušku se do něho dostat, protože za tu dobu už jsem přihlašovací údaje dááávno zapomněla.

Temná zima s krátkými dny, malým slunečným svitem a nevalným pravým zimním počasím moc radosti a optimismu nepřidá.
Já si však na zimu nemůžu stěžovat. Vždycky se snažím naladit na stejnou notu jako příroda a využít toho, co nabízí.

Příroda spí a s ní i velké aktivity na zahradě a naše ježdění na kole. Více se choulíme do klubíčka a odpočíváme. Omezujeme i aktivitu při umělém osvětlení a chodíme brzy spát, protože spánek před 23. hodinou je nejvydatnější. Zimní rozjímání a zklidnění má stejnou hodnotu jako perfektně odvedená práce v zaměstnání či v domácnosti.

Bílý snížek a pravá zimní nálada byla sice o poznání lepší než loni, ale nehezky si s námi pohrávala. Uklouzaná bílá silnice přinášela každý den rizikové dojíždění autem a přívaly krásného prašánku mizely vždy odpoledne před očima.

My se však nenechali odradit. Zimní sezónu jsme zahájili o vánočních prázdninách dvěma výjezdy na brusle a od ledna nastoupily lyžovačky.

Zatímco u nás ještě nebyla ani kapka sněhu a déšť připomínal sychravý podzim, naše Míša už si vychutnávala pohádkově bílé Jeseníky na školním lyžařském zájezdu.

V den jejího návratu jsem vyklepala její ruksak, přebrala a znova zapakovala. Tentokrát jsme vyrazili na naši oblíbené místo do Krkonoš. Sluníčko, třpytivý snížek a nekonečně modré nebe nás bombasticky nabilo elánem a dobrou náladou.

Naplněni tou nádherou a skvělou lyžovačkou přečkávali jsme šeď všedních dnů. Pekly jsme s holkama dobroty a těšili se na jarní prázdniny.

Už jejich příchod a nádech volna nás oblažil na duši.
Následný výjezd na další skoro týdenní lyžovačku pro nás byl (a vždycky je) jako nejkrásnější andělský dar.
Sluníčko zářilo od božího rána a já fotila už za jízdy přes špinavé sklo auta. Moderní technika s režimem focení přes sklo dělá divy a fotky jsou i ke koukání.

Hory otevíraly svou náruč a zvaly nás dál. Dočkali jsme se další sluníčkové nádhery a znovu jsme naplnili všechny buňky těla štěstím a blahem.


Příjezd domů byl jako podpásovka. Veškerý trošek sněhu, který jsme před odjezdem měli byl pryč.
Co naděláme. Sněhu už se doma nejspíš nedočkáme, zato nám dobře venku uschne prádlo a zpříjemňujeme si už trošku delší dny běžnými drobnostmi.

Na jaro se těším, ale zima ještě nekončí. Bílé hory mají ještě bránu dokořán.

Sluníčko pálí a my jsme v dáli,
na horách, na kopci za chalupou,
Krakonoš kouká, písničku brouká,
jak čertovský prkýnka stráň hoblujou.
...............................................