Květen 2017

Pavouk

21. května 2017 v 17:22 | Oli |  Moje foto s komentářem
Nemám ráda pavouky.
Jen tak si visí na stěnách a neplatí nájem.
Smějící se Smějící se


Májové hřebeny hor

14. května 2017 v 13:20 | Oli |  Na horách
Na prodloužený květnový víkend nás pozval Krakonoš do svého revíru.
Jaro se tu teprve probouzí k životu.

Jarní květinky jsou v plném rozkvětu,


kapradí se klube na svět.


Skvostné azuro se sluníčkem mě však relaxovat nenechalo
a vypravila jsem rodinku na túry.
Ukážu vám alespoň tu jednu po hřebenech Krkonoš.

Pec pod Sněžkou se zrcadlila v rajské blaženosti
a vidina stejně zářivé Sněžky mě hnala na vrchol.



Se stoupající nadmořskou výškou se však skvostné azuro
začalo pod nízkými mraky a mlhou ztrácet.


Na vrcholu Sněžky už se mlha dala krájet.
Viditelnost naprosto nulová, od pusy se nám kouřilo,
bez teplého oblečení bychom se neobešli.


Dlouho jsme se na ní nezdrželi a začali jsme scházet
dolů.

Sněžka se vzdalovala a mraky se koulely závodní rychlostí.
Přes Úpské rašeliniště jsme mířili k Luční boudě.



Přicházíme do cíle. Luční bouda na Bílé louce je nejstarší horskou chatou
na hřebenech Krkonoš. V různých úpravách tu stojí od 17. století.

Brodíme se mokrým sněhem, který už nám pronikl do zimních bot,
hukot větru je silný, jako by kolem nás projížděl vlak.
Na štěstí nám zima není.
Teplé bundy, šusťáky, čepice, rukavice - nic nám nechybí,
kupodivu nás ani nohy nezebou.


Po odpočinku a posilnění odcházíme.
Po cestě teče voda,


okraje lemují vysoké mantinely sněhu.
Místy dosahují až 3 metry výšky.
Tyče označující cestu se v nich doslova utápí.

Na fotce to možná nevypadá, ale ve skutečnosti je to neuvěřitelný pocit
tudy procházet. Ještě k tomu v květnu z teplé jarní zeleně.


Památník obětem hor je zavřený.
Možná ho zavírají na zimu, aby nebyl plný sněhu.
Je v něm vypsáno spoustu jmen lidí, kteří na hřebenech hor zahynuli.


S ubývající nadmořskou výškou mizí sníh a lepší se viditelnost.


V údolí už se opět hlásí o slovo jaro


i sluníčko s azurem.
Toto je část naší lyžařské sjezdovky.


Na chalupu jsem se vrátila utahaná jak šňůra od záchoda,
ale šťastná.
Stálo to za to. Vždyť i mlha k zážitku a fotografování patří.
Obzvlášť na horách.
Usmívající se

Z Hradu na Karlův most

4. května 2017 v 17:05 | Oli |  Moje foto s komentářem
Jedna z nejskvostnějších památek, na kterou mě to táhne
pokaždé, když přijedeme do Prahy.


Tato romantická plavba po Vltavě s večeří právě doplula do cíle
a nabírá další zájemce.


Pohled na Národní divadlo a most Legií



Tradiční pohled na Čertovku


A tady Bruncvík
stojící mimo řadu soch

Podle pověsti se rytíř Bruncvík vydal do světa hledat živého lva pro svůj erb. Úkol splnil a ještě po cestě získal zázračný meč, který nepřátelům dokázal sám stínat hlavy. Ten meč pak nechal zazdít do zdí Karlova mostu.

"Až bude české Zemi nejhůř, potom se hora Blaník otevře a rytíři v plné zbroji v čele s patronem české Země sv.Václavem vyjedou na pomoc Čechům."



Miluji ty působivé výhledy do poledního nebe,


proto si neodpustím vložit i tento loňský snímek.
Čerstvý jsem z tohoto úhlu kvůli manželovýmu brblání
"na co ti to bude..."
a mraky lidí nestačila pořídit.


Fotit přímo na mostě mi přes davy lidí vůbec nejde.
Nejraději bych tam byla za svítání.



Na závěr opět jeden nostalgický záběr z Kampy.


V Praze přejde každý host
Vltavu přes Karlův most.
Každého jistě potěší,
že dnes je pouze pro pěší.
...........



Velikonoční výhledy z Hradu

1. května 2017 v 18:29 | Oli |  Moje foto s komentářem
Ráda občas zčeřím poklidnou hladinu venkova ruchem velkoměsta.
A Praha je nekonečnou studnicí výletů a zážitků.

Mám tu pár výhledů na Prahu z jižní strany Pražského hradu,
které jsem nafotila o velikonočním volnu.

Ze Starých zámeckých schodů
na nejfrekventovanější cestě z Malé Strany


Karel Hašler



pohled dolů do Fürstenberské zahrady



Staroměstská mostecká věž (vlevo)
a mraveniště na Karlově mostě



v pozadí Týnský chrám na Staroměstském náměstí
a televizní vysílač s rozhlednou na Žižkově



kostel sv.Mikuláše


Kam dál? Na Karlův most.
Tak snad příště.